Jeseníky 2008

V sobotu 19.7. odjíždíme a už se těším. Jenom nevím, jak letos vyjde počasí. Už od začátku roku tvrdím, že letos bude skoro celé prázdniny pršet. Tak uvidíme. Podle předpovědi by mělo být relativně hezky jen na konci července. Původně jsem chtěla termín dovolené vybrat právě v tomto období, ale na 1.srpna připadá částečné zatmění Slunce a přiznávám, že právě kvůli tomu jsem dovolenou posunula na termín o týden dřív...
Taky nevím, jak stihnu udělat všechno to, co jsem si naplánovala. Hlavně musím včas zabalit :-).
Koho zajímá, kam jedeme, číhněte se na naše ubytování na jeseniky.net nebo přímo na webovou stránku Ubytování U Bartošů.
Pokud seženeme připojení, budu sem postřehy a fotky umisťovat průběžně.

---

Zabalit jsem bez problémů stihla :-) a přípravy k odjezdu proběhly docela v klidu. Odjíždíme ráno po deváté hodině. Cesta v pohodě (až na dvě nečekané objížďky) a i počasí zatím vypadá čím dál líp. Na zmodralé obloze se prohánějí nadýchané mráčky.
Naplánovala jsem zastávku nedaleko Zábřehu – na hradě Brníčko. Zastavujeme ve stejnojmenné obci pod hradem a ke hradu jdeme po červené a modré značce. Trasa je dlouhá půl kilometru, vede lesem a není ani moc náročná.

Rozvaliny hradu jsou docela zachovalé, překvapuje mě, jak se dají rozlišit původní obytné prostory a někde dokonce i podlaží. Zvlášť efektní jsou zachovalé vstupní klenby. Od hradu je překrásný výhled do okolí. Je skoro letní teplo, voní tu mateřídouška a je tu nádherně...

Po tatrankovém občerstvení sestupujeme dolů. Čeká nás zbývající cesta do Horní Lipové.

Ale ještě předtím do Jeseníku – něco nakoupit a taky na zmrzlinu; projít se po městě a využít tak krásného počasí.

V Horní Lipové rychle vybalit, trochu se zabydlet, kávičku na terase a ještě pozdně odpolední procházka k nádraží. Vracíme se lesem a to už slyšíme dopadající kapky deště. Prší sice jen krátce, ale temné mraky na obloze nevypadají moc dobře.

Večer chystáme večeři a plánujeme cíl zítřejší cesty. Záleží na počasí...

---

V noci pršelo a ráno byla – jako už tradičně – modrá obloha. Nebe téměř bez mráčku :-).
Stanovujeme cíl dnešní cesty – Borůvková hora. V půl desáté odjíždíme směr Javorník; auto necháváme v Travné a pokračujeme po zelené. U rozcestníku nad Travnou se sbíhá celkem pět cest.

Napojujeme se na modrou, která vede až k rozhledně. Jdeme těsně podél státní hranice. V jednom místě dokonce zabíháme do Polska pořídit pár fotek s pěkným výhledem do kraje a sezobnout pár borůvek – vždyť jsme na Borůvkové hoře :-).

Po několika minutách přicházíme na vrchol, k rozhledně. Překvapuje nás vstup zdarma. Rozhledna vypadá velmi zánovně. Až nahoru jsem napočítala celkem 154 schodů. Výhled do okolí je moc pěkný, i když trochu zamlžený; pořádně to tu fouká.

Ještě pár fotek a rychle dolů, spořádat oběd a vracíme se zpět k rozcestníku, tentokrát po cyklotrase.

Pokračujeme dál po zelené k místu označenému jako Sedm křížů. Jaké bylo naše překvapení, když jsme objevili jen jeden kříž. Ty zbývající kříže tam možná taky někde jsou, jenom jsme je nenašli. (Ba ne, později jsem si zjistila, že se jedná o žulový kříž z období třicetileté války, připomínající boje mezi Rakušany a Švédy.)
No co, tak zase tři kilometry zpátky k rozcestníku a pak až do Travné k autu.

Ještě nezbytná zastávka v Jeseníku – na zmrzlinu a do Alberta na nákup. Navečer posezení na terase a pak i u ohně.
Počasí dnes vydrželo – nebylo moc velké horko, ale zato slunečno.

---

Ještě než jsme stačili ráno vyrazit, začalo drobně pršet. Ještě že jsme se letos vybavili pláštěnkami! Pár kapek nás přece nemůže odradit; vyrážíme směr Lesní bar. Po chvíli skutečně pláštěnky oblékáme, ale pořád tak moc ještě neprší. Cestou potkáváme hlemýždě, jak pospíchá přes cestu.

Zanedlouho přicházíme k Lesnímu baru. Na tuzemské podmínky nevšední nápad: bar funguje jako samoobsluha s předpokladem solidnosti zákazníků. Alko i nealko nápoje se chladí v přírodních zdrojích a kdo si co vypije, to zaplatí do připravené pokladničky. Odtud pokračujeme zkratkou se slušným stoupáním k Hornímu baru. Už neprší a obloha se začíná vyjasňovat.

U Horního baru je nabídka dost omezená a navíc přicházejí další turisté, tak se tu moc nezdržujeme a usazujeme se k obědu o kousek dál, na lavičce s překrásným výhledem na hory. To už svítí slunce trvale a na modrém nebi se tvoří šlehačkové mraky.

Pokračujeme dál, sundáváme další vrstvy oblečení a míjíme místo s překrásným označením Útulna Mates – proto se taky tučňák dožaduje tulení :-). Napojujeme se na žlutou a stoupáme do kopce na Smrk (hraničník). Cestou zobeme borůvky – místy jich tu jsou úplně modré koberce. Poslední úsek cesty už vede docela po rovině, ale jak jsme se přiblížili k vrcholu, zatáhlo se a nakonec se rozpršelo. Přes vrchol běží státní hranice; díky dešti tohle místo vypadá nehostinně a ponuře.

Prší čím dál víc, schováváme se pod přístřeškem, ujídáme zásoby a nakonec znovu oblékáme barevné pláštěnky a rychle pryč odsud. Po těch letech, kdy jsme zažili jen slunečné a teplé počasí, nám hory ukazují svou pravou tvář. Bereme to s humorem, jsme zakuklení v pláštěnkách a je to docela fajn. Jenom je mi líto foťáku, když na něj při focení prší. Sotva scházíme pod kopec, déšť ustává a nebýt mokrých bot, je všechno v pohodě. U útulny Mates se dáváme po žluté ke Třem studánkám. Znovu se nechám nachytat a sbíháme 300 metrů s představou, že tam ty studánky skutečně budou. Možná jsme hledali špatně, ale jistěže tam nic nebylo... Tak zase zpátky do kopce. Příště už si dám na podobné zacházky pozor :-).

Sundáváme pláštěnky i bundy a odteď až do večera svítí slunce. Jdeme po modré, kolem potoka Jesenný. Chvíli se tu zastavujeme a vyhříváme se na sluníčku. Míjíme památný smrk v Dlouhé dolině a přicházíme k penzionu Pod smrkem v Horní Lipové. Odtud už je to jen kousek do našeho dočasného domova.
Navečer ještě do Jeseníku na nákup a pak už plánujeme cestu na zítřek; v televizi totiž slibují, že další oblačnost se sem na Moravu zítra nedostane.

---

Ráno je polojasno, i když docela chladno. Vyrážíme o něco málo později a nejdřív do Jeseníku – aktualizovat web. Odtud směrem k Vrbnu pod Pradědem. Auto necháváme na odstavné ploše u lesní správy a vydáváme se po modré od rozcestníku Hutě. První překážkou je rozvodněný potok, ale zdolali jsme ho přes kameny a větve bez jediného namočení. Místy bojujeme se značením – tedy s pochybnostmi, zda jdeme správně. Jdeme hlavně podle nové mapy, pořád stoupáme po modré a hledáme zbytky hradu Rabenštejn. Cesta se vleče a rozvaliny hradu pořád nikde. Dokonce vysvitlo slunce a najednou je letní teploučko. Ve stráni po pravé ruce vidíme spoustu sesunutých skalnatých útvarů. V jedné zatáčce ční obzvlášť nápadný skalnatý výběžek porostlý stromy; je i na protější straně silnice. Právě tady se otvírá nádherný výhled do krajiny směrem k Pradědu... Vůbec se nedivím, že v takových místech naši předkové budovali svoje opevnění.

Pokračujeme dál a najednou jsme u Solné chaty. Odbočku, kterou jsme chtěli jít podle mapy, jsme tedy minuli; vůbec nebyla značená. Tak zase necelé dva kilometry zpátky a hledáme zbytky hradu. Místo jsme možná našli, ale po hradu ani památky.

Podle mapy teď jdeme po neznačené lesní cestě, která nás dovede na cyklotrasu – po ní se dostaneme zpátky a navíc vede kolem dalšího hradu – Veisenštejn. Nebe se zase zatáhlo a docela se ochladilo. Cyklotrasa vede podél Bílého potoka a pořád mírně klesáme. Hrad tedy nestál na nejvyšším místě, ale relativně v údolí. Protější stráň je strmá, kamenitá a hustě zalesněná – docela příhodné místo na vybudování opevnění. A navíc je pod strání potok, tedy zdroj vody.

O kousek dál vyčnívají dvě skály – i tady možná mohl stát hrad...
Hrady zůstaly nedobyty; podél Bílého potoka přicházíme zpátky k civilizaci – k rozcestníku Hutě.

Autem jedeme přes Heřmanovice a Zlaté Hory a na chvíli se zastavíme u zlatorudných mlýnů, kde se kdysi zpracovávala ruda. Po rozemletí se z ní ve vodě rýžovalo zlato. Je to technická zajímavost a celé místo má zvláštní zlatokopeckou atmosféru.
Teď už se vracíme autem přes Rejvíz do Jeseníku; než nakoupíme, krátce sprchlo a do Horní Lipové přijíždíme po dešti.

---

Ráno chvíli vyčkáváme, až přejde drobná přeprška; po desáté hodině odjíždíme do nedaleké Ostružné. Po zelené se vydáváme na okruh nad Ostružnou. Pokračujeme po značené cyklotrase a od rozcestníku Nad pěchotním srubem zase po modré. Nejdřív ale zastávka na jídlo a pak rychle dál, protože začíná docela foukat a když jdeme, tak nám aspoň není zima. Přicházíme k moc hezkému místu se skupinou stromů, která je vidět už z dálky.

Hned vedle v lese je – no jasně – pěchotní srub z roku 1938. Má jméno Obora a musíme si ho řádně prohlédnout ze všech stran. Pokračujeme po modré a v lese objevujeme další, tentokrát malý bunkr. Vycházíme z lesa v místě Nad splavem. Je chladno a větrno, ale pořád lepší, než kdyby pršelo za krk :-).
Potkáváme dvě skupiny cyklistů. Je fakt, že na našich cestách jsme zatím moc cyklistů nepotkali. Asi to bude tím, že si vybíráme takové míň známější trasy.

Kolem cesty jsou teď travnaté svahy a les na dohled; moc hezká krajina...
Procházíme nivou Ostružné, pak ještě kousek přes louku a přicházíme na silnici, která nás dovede zpět do Ostružné.

Jdeme kolem větrných elektráren – na každé straně silnice jsou tři a je to docela zážitek, být u nich v tak těsné blízkosti. Zblízka se zdají být ještě větší. V tomhle větru se jejich vrtule točí jako o závod; překvapuje mě, jak sviští. Chvíli pozorujeme, jak je rychlost točení závislá na natočení listů vrtule... K autu už to máme jen kousíček.

Další zastávka je v Petříkově na letní bobové dráze. Tučňák i králík se už dlouho těší, jak se zase hezky projedou.
Protože je docela chladno, je tu minimum lidí, tak to jde rychle, to je výhoda... Přiběhli celí spokojení a povídali si o tom celou cestu až do Jeseníku.
Po návratu „domů“ ještě není tak moc hodin, tak ještě zvládneme zajít do Lesního baru na nějaké lehce alkoholické občerstvení.
Je to neuvěřitelné, ale celý den nespadla ani kapka. Až pozdě večer docela silně prší. Ale to klidně může, my máme v našem ubytování krásně teploučko :-).

---

Od rána prší a asi hned tak nepřestane. Naplánovali jsme oddechový den. Můžeme si dovolit pozdě vstávat, dívat se na televizi a teprve před obědem vyrážíme do Jeseníku – aktualizovat web a hlavně na ten plánovaný a slibovaný oběd v restauraci.

Po obědě ještě do Alberta něco nakoupit a pak zajedeme nahoru k lázním, kde každoročně kupujeme lázeňské oplatky na domů.
Leje jako z konve a tak jen tak tak přeběhneme do auta. Na procházku po kolonádě se nám opravdu nechce...
Z lázní pořizuji pár fotek, v místech, kudy se dá projet autem, a pak už rychle zpátky do našeho dočasného domova a do tepla.

Celé odpoledne se tak můžeme povalovat, zdřímnout si, chvíli sledovat televizi, zahrát si karty a pexeso a uspořádat fotky. Najednou je celé odpoledne volné...
No není to krásná dovolená?! :-)

---

Drobně mrholí a mlha je hustá tak, že by se dala krájet. Už to začíná zavánět dalším odpočinkovým dnem, ale před obědem se mlha zvedá...

Vyrážíme na krátkou procházku po Horní Lipové.
Na mokré asfaltce pořádají slimáci svoje závody :-). Šneci (tedy hlemýždi) zvýšili přilnavost a neváhají lézt kolmo k zemi po sloupech. V jehličí smrků se drží poslední kapky deště... Po několika chladnějších dnech je překvapivě docela teplo.

Po návratu z procházky připravujeme rychlý oběd a jedeme do Jeseníku. Naposledy aktualizuji web v Infocentru Jeseníku, pak ještě na poslední zmrzlinu, drobný nákup a můžeme jet zpátky do Lipové. To už je nad námi modré nebe.

Cestou se ještě zastavujeme v obci Lipová-lázně na relaxační procházku kolem lázeňských domů a upravených parkových ploch.

Najednou se udělalo úplně super počasí. Jen tak nalehko (a s tučňákem) vyrážíme do našeho oblíbeného Lesního baru. Cesta rychle ubíhala, místo k posezení se taky našlo a pivo a cola jsou z potoka dobře vychlazené...
Asi po půl hodině v dálce zahřmělo. Bouřka se přibližuje čím dál víc. Na nic nečekáme a spěcháme zpátky. Dva kilometry jsou přece jen kousek cesty. Stihli jsme to úplně přesně...

Už už se zdá, že snad ani moc pršet nebude, ale během několika minut už to není pravda. No jasně: pořádný liják a bouřku jsme tu letos ještě nezažili; to nám tedy ještě chybělo „do sbírky“. Teď už zbývají jen kroupy a sníh :-).
Bouřka se ozývá z různých stran a ne a ne odejít. Přitom je ale pořád relativně teplo. Po několika minutách déšť ustává; z terasy pozorujeme, jak stoupá pára z lesů. Když už se zdá, že je po dešti, přichází další přeháňka a pak ještě do třetice – právě když rozděláváme oheň na opékání. Nedá se nic dělat, opékáme rychle za deště a jíme v suchu na terase. Ona taková opečená a zmoklá uzenka má také svoje kouzlo :-).

Nastává vlahý a povídací večer. Letos poslední večer tady :-(.
Počasí sice nebylo tak tropické, jako jsme byli zvyklí jiné roky; bylo proměnlivé, ale i tak byl týden strávený tady krásný...
Zítra brzy ráno musíme balit a jedeme domů.

---

Sbaleno, odjíždíme.
Zpáteční cestu jsme naplánovali s „malou“ zajížďkou do Kroměříže.

---

© Dana Plaňanská - 2008 / GPX trasy jsou zakresleny do mapových podkladů ze služby Mapy.cz