Slovensko 2012

Na konec ledna mám naplánovanou další služební cestu na Slovensko. Těšení se na turistické zážitky se ale moc nekoná: naplánováno je to narychlo a do poslední chvíle není až tak jisté, jestli vůbec pojedeme.
V pátek už je ale rozhodnuto; medvídě bude opět dělat řidiče a stejně jako minule vyrazíme ještě za tmy. Seznam turistických cílů je jen orientační, do velké míry bude záležet na počasí.

---

Odjíždíme ráno ve čtyři; Hradiště je bez sněhu, teplota těsně pod nulou. Cestou po českém území zaznamenávám, že v některých oblastech trochu sněhu leží, silnice jsou ale holé a mokré.
Zásadní změnou je ale přejezd přes Beskydy: všude kvanta sněhu, obalené stromy se prohýbají pod tíhou sněhové peřiny; těsně za hranicemi je na silnici rozježděná a klouzavá břečka. V Bytče nalepíme dálniční nálepku, při průjezdu jindy krásným údolím Váhu je zataženo, mlhavo a nevlídno. I tak ale plánujeme zastávku kousek za Ružomberkom – v obci Vlachy s krátkou procházku ke hrázi vodní nádrže Liptovská Mara. Jedeme krkolomnou cestou po sněhem zapadané silničce kolem menší vodní nádrže Bešeňová a najednou začíná svítit slunce. Zaparkujeme v blízkosti polorozpadlých paneláků, nazujeme turistické boty a jdeme směrem ke hrázi. Přímo na hráz se ale nesmí, tak aspoň co nejblíž k ní po místní silnici. Je to neuvěřitelné: všude kolem je dokonale zataženo, ale nad námi úplně modrá obloha :-).

Po příjemné prosluněné procházce nás čekají další kilometry. Jen škoda, že je tak oblačno a mlhavo. Vysoké Tatry jsme ani nezahlédli – neznalý turista by jen těžko uvěřil, že tu vůbec nějaké hory jsou.

Hodinu po poledni přijíždíme do Smižan; ubytování máme stejné jako minule, jak jinak :-). I pokoj máme tentýž jako loni. Vyřídíme formální záležitosti a jedeme ještě o pár kilometrů dál – do Levoči. Překrásné starobylé město mě od prvního pohledu okouzlilo. Nejstarší písemná zmínka o městě se váže k polovině 13. století, ale některé archeologické nálezy pocházejí dokonce z 9. století.
Náměstí mi připadá jako park, dokonce je to největší obdélné středověké náměstí na světě. Je tu soustředěno několik významných památek; nepřehlédnutelný je evangelický kostel, radnice i chrám sv.Jakuba. Všude kolem bohatě zdobené měšťanské domy.
Před radnicí stojí klietka (klec) hanby – středověký kovový pranýř, kam za trest zavírali ženy, které se po setmění objevily v ulicích bez doprovodu muže.

Chrám sv.Jakuba (ze 14.století) je druhým největším chrámem na Slovensku. Jeho hlavní oltář měří přes 18 metrů a je to nejvyšší dřevěný oltář na světě. V 16.století ho vytvořil místní řezbář Mistr Pavel, dnes považovaný za nejznámějšího středověkého řezbáře.

V budově radnice se nachází Spišské muzeum; předem jsem věděla, že ve vstupní hale radnice byla před pár dny zahájena výstava slovenských turistických známek. To si přece nemůžeme nechat ujít!
Slovenských TZ je jen něco přes 500, vystaveny tu jsou i známky z dalších států a také výběr z českých hradů a zámků. Mezi nimi jsme našli i Frýdštejn i Hradiště :-).
Kromě turistických známek obdivuji i nádhernou gotickou klenbu... i levočskou Bílou paní jsem zahlédla.

Turistickou známku města jsme ale sehnali až v infocentru; obejdeme další část náměstí, kolem minoritského kostela projdeme Košickou bránou, která je součástí původního městského opevnění. Hradební systém ze 14. a 15. století obklopuje historické centrum, má délku 2,5 kilometru a je ve velmi zachovalém stavu.

Podél části hradeb dojdeme až k ulici, kde máme zaparkované auto, přesuneme se zpátky do našeho ubytování, nachystáme si nějaké rychlé teplé jídlo a ještě se připravím na zítřejší důležitou konzultaci.

---

V 8:00 už jsem u obchodních partnerů v průmyslové části Spišské Nové Vsi. Jednání proběhlo úspěšně, ale trochu se protáhlo. V 16:00 si mě medvídě vyzvedlo a skvělým tahem bylo, že mi přivezl nejen foťák, ale i turistickou bundu a obutí. Můžeme jet přímo do města na krátkou podvečerní procházku, protože co nevidět bude tma. Je zataženo, občas poletují drobné vločky sněhu.
Na hlavní třídě je trochu problém s parkováním, ale podařilo se a jdeme Zimní ulicí, kolem zajímavé budovy divadla. Dominantou města je gotický kostel z poloviny 14.století s 87 m vysokou věží, nejvyšší na Slovensku. V jeho blízkosti projdeme na druhou stranu hlavní třídy, kde vede Letní ulice (ale sníh a led na chodníku je tam úplně stejný). Obdivuji domy s pěknými reliéfy a vracíme se zpátky k divadlu. Než dojdeme k autu, už je docela tma.

Na zpáteční cestě míjíme klasicistický evangelický kostel s modrou omítkou, ke kterému jsme nějak nedošli, ale nevadí – je mi zima a už se těším do tepla.

---

Ráno po osmé hodině odjíždíme domů. Jsou dva stupně pod nulou, poletuje sníh a viditelnost je mizivá. Po pár kilometrech ale sněžit přestává a jak se blížíme k Popradu, nebe se vyjasňuje, Vysoké Tatry se pomalu vynořují z mlhy a teplota klesá. V jedné mrazové kotlině teploměr ukazuje dokonce -14 stupňů. (Těšíme se, jak se budeme chlubit naměřenou nezvykle nízkou teplotou, ale to jsme netušili, že dnes je v Hradišti -9 a následující 3 týdny, až do poloviny února, se mrazy budou blížit k -20 stupňům.)
Naše první zastávka je u Liptovské Mary, tentokrát v jiné části vodní nádrže než před dvěma dny. Tady je už slunečno, modro a jiskřivo. Viditelnost ale nic moc. Tatry jsou pořád zahalené v mlžném oparu. Teplota -8 stupňů, tak rychle pár fotek a zpátky do vyhřátého auta.

U města Ružomberok máme naplánovanou trochu delší zastávku s výstupem ke hradu Likava. Opět problém s parkováním; po dohodě s místním člověkem necháme auto u jeho domu a můžeme si užívat cestu zapadanou sněhem a vedoucí do historie. Mimo sezónu je ale hrad nepřístupný, nádvoří si fotím skrz zavřenou bránu a ještě se vydáme kus cesty podél hradní zdi. Naši výpravu ukončí neschůdný terén – nezbývá než se vrátit a naplánovat si, že se sem vrátíme někdy v létě.
I to málo, co jsme z hradu viděli, ale stálo za to. Hrad pochází z poloviny 14.století, stojí na skalnaté vyvýšenině 629 m n.m. Do dnešní doby se z něj dochovaly části vysokých stěn paláce a také mohutné a zajímavé opevnění. I okolní terén je zajímavý; na zpáteční cestě nám nabízí hezké výhledy na Chočské vrchy i tichá zákoutí s polozamrzlým bublajícím potůčkem.

Naše poslední slovenská zastávka je kousíček za Žilinou, u vodní nádrže Hričov. Počasí nic moc – zataženo, mlhavo. Projedeme jakousi průmyslovou zónou a pak pěšky směrem ke hrázi. V těchto místech je nádrž obehnaná drátěným plotem, až k ní se tedy nedostaneme. Ani na hráz se nesmí a navíc je tam zákaz focení – tak rychle pryč odsud :-).

Všechna místa, kudy jsme na Slovensku projížděli, leží pod sněhem, jenom na polích v okolí Levoči jsou jen nepatrné zbytky sněhu. Zato v Beskydech je sněhu nejvíc – projedeme černo-bílou horskou zimou s krátkou zahřívací zastávkou kousek za hranicemi, v Dolní Bečvě. Pak už nás čeká jen spousta kilometrů domů.

---

© Dana Plaňanská - 2012 / GPX trasy jsou zakresleny do mapových podkladů ze služby Mapy.cz