Říjen 2009




Zámek Mnichovo Hradiště

Neděle 11.10.2009

Léto už je definitivně pryč, naposledy nám zamávalo v týdnu (7.10.), to bylo doopravdy letní teplo. Zato teď je docela chladno, zataženo a občas poprchává. To mě však nemůže odradit; přesvědčila jsem medvěda, že dřív než se uloží k zimnímu spánku, tak ještě vyrazíme někam ven; aspoň na procházku. Medvěd ochotně souhlasil, tak jdeme k zámku. Co na tom, že právě začíná drobně pršet, i tak je krásný den. Definitivně jsem zahnala zákeřnou virovou chorobu, která na mě začínala útočit a na tuhle procházku jsem se už docela těšila – je výjimečná tím, že získám první dvě turistické známky.

Ještě se chvíli projdeme v zámeckém parku; už neprší, ba naopak – je hezky a docela teplo. V rozložitých korunách stromů už řádil malíř podzim, na zemi se mezi spadanými listy občas zablýskne hněď kaštanů. Všude kolem podzimní vůně...

Cestou zpátky jdeme letňákem...

Než jsme došli domů, už zase poprchává... tohle je jedna z tváří podzimu.



Podzimní Praha - Valdštejnská zahrada - Petřín

Čtvrtek 29.10.2009

Je relativně teplo a zataženo. Podzim nechce ukázat svoji jasnější tvář...
Máme naplánovanou cestu do Prahy a vlastně se nedá ani odložit. Jen co vyřídíme obchodní záležitosti, jdeme po stopách našich nedávných cest, tentokrát ale budeme lovit i turistické známky :-).
Nejdřív zamíříme na Žižkov – k vysílači, po kterém lezou miminka. Akce je zpestřená dobrodružstvím při hledání vhodného místa na zaparkování; všude je totiž modrá zóna, kde se stát nesmí. Nakonec vše vyřízeno celkem rychle, známka zakoupena. Na vyhlídku se nám ani nechce, stejně je mlhavo a moc velký rozhled tedy není.

Auto necháváme někde na Florenci, medvěd to tu zná :-). Jdeme na metro (čerstvý kulatý šáteček s tvarohem a rozinkami byl skvělý). Vystupujeme na stanici Malostranská. Z Mánesova mostu je hezký výhled na Vltavu a na Karlův most.
Pak už jdeme Letenskou ulicí; na pravé straně je vysoká zeď – tam někde je Senát. Najednou jsou ve zdi vysoké dveře a jsou otevřené. Za nimi je Valdštejnská zahrada...

...jdeme dovnitř a je to nádhera... To byl tedy skvělý tah! Venku jezdí spousta aut a tady je přímo oáza klidu.

Z Valdštejnské zahrady pokračujeme dál a historickými uličkami přicházíme na Malostranské náměstí. Klášterní zdi teď vystřídaly domy a domečky, v jejichž zdech je zapsaná historie. Po Zámeckých schodech stoupáme až k Hradu; odtud máme Prahu jako na dlani a Petřín na dosah. Škoda, že je pod mrakem, kdyby svítilo sluníčko, byl by výhled daleko barevnější.

Projdeme hradní nádvoří až k Chrámu sv.Víta. Nádhera… Člověk zůstává stát v němém úžasu. Nečekaná temnost stavby, spousta jemných detailů a přitom ohromující velikost…a to všechno tady, na dosah…
Zvláštní náboj tomuto místu dodává i počasí. Už už se zdá, že začne pršet; je potemnělo a relativně ticho...
Ještě vyměnit kartu a baterky a jdeme zpátky, na druhém nádvoří kupujeme pohledy a turistické známky. Z deště nakonec nebylo vůbec nic.

Od Hradu jdeme směrem k Petřínu. Nejdřív Nerudovou ulicí; přiznávám, že tudy jsem ještě nikdy nešla. Je to moc krásná ulice, historické domy, všude spousta krámků a suvenýrů. Dokonce se ve výlohách objevují velké vánoční koule s pražskými motivy..
Projdeme znovu přes malostranské náměstí a jdeme rušnou ulicí; když už je rušno až moc, uhneme doprava, směrem do kopce – na vrcholu je Petřín. Jsme jen pár desítek metrů od hlavní silnice, ale tady je naprostý klid; dokonce je tu mateřská škola.

Spletí cestiček odhadujeme, kudy se dostaneme k dolní stanici lanovky. Tady by se měla dát koupit turistická známka, ale bufet je zavřený a nic jiného tu není (jen automat na lístky do lanovky a pán, který vpouští cestující dovnitř). Tak si pro TZ dojdeme nahoru na Petřín, odsouhlaseno, jdeme. A byl to druhý skvělý nápad – vrch Petřín je porostlý stromy, park s užitnou plochou… Spousta stromů je nádherně vybarvených a úžasně to tu voní – spadaným listím a podzimem. A vůbec není zima…

Cesta se mírně klikatí a v jedné ze zatáček vede kolem sochy Karla Hynka Máchy. Tak jsme ho konečně našli! Loni na jaře jsme nebyli zas tak daleko od něj a hlavně byl před námi… jenže to jsme nevěděli. To jsem ráda, že jdeme kolem, prostě skvělý nápad :-).

O kus výš uhýbáme doprava, po chvíli to vypadá, že jsme si pěkně zašli; po levé ruce máme pořád stráň… najednou prudce doleva, do kopce, pak hodně schodů a už se před námi zjevuje mezi holými korunami stromů známá silueta: jsme kousíček od rozhledny.
Paráda – jdeme dovnitř koupit TZ a mají dvě :-). Pak si dáme párek v rohlíku a je výborný (medvěd si pak ještě jeden přidal). Na lavičce trošku odpočineme bolavým zádům a už zase jdeme. Teď nám to půjde rychleji, už nebudu tolik fotit. Navíc už se docela smráká…V dolní části cesty jdeme ještě kolem sochy Jana Nerudy a vycházíme jen o kousek vedle (víc vpravo), než jsme šli nahoru. Celý ten výšlap nám trval jen asi hodinu a půl a stálo to za to!

Ještě se chvilku promotáme uličkami než vyjdeme na Malostranském náměstí a odtud už vím kudy – Malostranské věži, přes Karlův most. V první části jsou stánečky a malíři, ve druhé se pracuje na rekonstrukci. Zaujalo mě, jak pečlivě vyndávají kameny z mostu a pak je zase budou vracet na svá místa. Taky je tu spousta lidí, ale v létě to bývá daleko horší – na takovéhle chození po Praze je teď úplně ideální počasí i podmínky (že je mimo hlavní turistickou sezónu). Míjíme Mosteckou věž, ještě foto s výhledem na most a Pražský hrad a uhýbáme doprava.

Jdeme po nábřeží; je odsud překrásný výhled na Vltavu a Pražský hrad. Ne nadarmo turisté říkají, jak je Praha krásná...
Nad Pražským hradem se začíná lehce vyjasňovat a zapadající sluníčko vytváří na nebi překrásné vize.

Jdeme až k Národnímu divadlu a tady se sháním, kde koupíme TZ. Medvídek neomylně odhaduje, kde je pokladna – opět dobrý tah. Nejdřív musíme zdolat točící dveře… je tu teploučko a milá slečna pokladní nás nechává vybrat si.

Dneska to byl tedy úspěšný lov na známky. Medvěd se diví, co jsme toho nachodili… však jsme taky správní turisti :-).
O tři bloky dál je stanice metra – medvěd najednou ví přesně, kde jsme :-). Tentokrát bez přestupu, na Florenc; venku už je skoro tma. Nádraží obejdeme (medvídě mě vede naprosto neomylně) a za chvíli jsme u auta.