Říjen 2021

Covidová pandemie se velkou měrou podílela na tom, že jsme už hodně dlouho neletěli balónem. A protože nám to tak moc chybělo, vymyslel medvěd skvělý plán. Do sbírky uskutečněných letů nám chyběly zážitky ze vzduchoplavby nad barevnou podzimní krajinou, proto ten dlouho očekávaný let naplánoval na dobu, kdy se listnaté stromy vybarví do zlatých a temně rudých odstínů.
A abychom na tenhle úžasný zážitek nebyli sami, přizvali jsme k letu naše dva dobré známe. Pro ně je akce plánovaná jako tajný výlet. Pro Petra to bude začátek oslav blížícího se životního jubilea a Honzovi jakožto hendikepovanému člověku se tak splní jeden z nečekaných životních snů. Pro fyzickou pomoc s balónem jsme potřebovali ještě pátého člena, tím se stal náš tučňák; letěl s námi před pěti roky při našem prvním letu a rád si teď tento zážitek zopakuje.

S výskytem prvních barevných listů začalo nesnadné plánování. Letošní podzim je značně proměnlivý, první termín naplánovaný na úterý se musel přesunout na víkend a ještě v sobou odpoledne spolu s balonáři řešíme, zda letět, nebo ne. Letové podmínky mají být dobré, ale má být zataženo, možná dokonce i mlha. Sesynchronizovat čas a povinnosti pěti lidí bylo ale tak náročné, že se nám nechce tenhle termín posouvat. Vzhledem k utajení výletu je obtížné mlžit... Nedělní let má navíc i jasnou výhodou – nebudeme spěchat do práce. Pravý cíl výletu byl nakonec odhalen… zamračené nebe snad tolik vadit nebude.
Sraz je už tradičně v Sedmihorkách u bowlingu, přesně v 7:00. Vyslechneme první pokyny a pak se přesouváme na místo startu.

Tím místem je louka v lokalitě Zámostí-Blata a startovat budou dokonce tři balóny. Nejdřív postupně odletí oba balóny se siluetou Trosek a teprve potom náš Magic. Do koše našeho balónu se totiž musí připevnit speciální sedačka, která zajišťuje pohodlí a bezpečí pro málo pohyblivé nebo zcela nepohyblivé pasažéry. Pořád jsme řešili, jak dostaneme Honzu až k samotnému místu příprav, ale i na tohle balonáři pamatují. Přistavili auto tak, aby otevřenými dveřmi mohl všechno v pohodě sledovat.

Bublina balónu už je naplněna vzduchem, dlouhý chvost ohně ho na několik zážehů ohřívá a bublina se pomalu zvedá. Když už je obal ve vzpřímené poloze, obvykle nastoupí pasažéři a bez dalších průtahů se startuje. Tentokrát je ale potřeba víc času. Nejprve dopravit Honzu do koše balónu, umístit ho na sedačku a upevnit bezpečnostní pásy jako v závodním autě. Sedačka je polohovatelná tak, aby měl i sedící pasažér po dobu letu dobrý výhled. Nám ostatním je přiděleno místo, kde budeme při přistání. No jasně, pořádek musí být a bezpečí všech zúčastněných je na prvním místě.

Po celou dobu, kdy se usazuje pasažér na sedačku a zajišťuje se jeho pohodlí a teplo, je balón pevně připoután a připraven v pohotovosti. Aby koš balónu v klidu setrvával na zemi, přispěchal na pomoc i pozemní doprovod již odstartovaných balónů. I v tom cítím úžasnou podporu celé party balonářů. Hotovo, poslední přípravy dokončeny, můžeme letět... společně ke hvězdám… nebo aspoň do nebeských výšin… :-)

Balón s námi pomalu stoupá, na obzoru vidíme modrou siluetu hradu Trosky. Úzký růžový pás na východě dává naději, že by se slunce přece jen mohlo ukázat.

S pozvolným klesáním se dráha letu stáčí přímo k Troskám. Ve výšce necelých 500 metrů nad mořem přelétáme nad areálem Sklopísek Střeleč. Jsme nějakých 200 metrů nad zemí. Všechny ty obrovské bagry vypadají z téhle výšky jako dětské hračky.

Balón neslyšně pluje nad krajinou. Ze vsí pod námi k nám proniká jen občasný štěkot psů. Téměř dokonalé ticho nedělního rána přerušuje jen ostrý zvuk hořáku. Teď už je jasné, že se slunce hned tak neukáže. V dálce vidíme sotva znatelný vrch Vyskeř; přímo před námi jsou Trosky. Najednou jsou úplně blízko. Tak trochu v netradičním pohledu. Jak je míjíme, pohled na ně se každým okamžikem mění…

Najednou je vidíme z téměř opačného pohledu. Teď už mají klasickou podobu: Panna vlevo, Baba vpravo. Na mírně vystouplém vrchu, obklopené lesy. Většina listnatých stromů už má mírně zlatavou barvu a celý ten vrch vypadá v prostoru fantasticky! Tohle místo si chci dobře zapamatovat. Jenom to slunce mám chybí!…
Trosky se pomalu vzdalují. Teď začínám rozeznávat výrazné podzimní detaily: přímo pod námi se vine silnice lemovaná dokonalým vzorníkem zlatých odstínů. Vzápětí kalná hladina rybníků. Hrudka a Rokytnický rybník; i v tom mlžném oparu vypadají kouzelně.

Letíme souběžně s hlavní silnicí. Přelétáme nad areálem jezdeckého klubu v Hnanicích; opatrně, aby se zvukem hořáků nepoplašili koně. V otevřené krajině vidíme přímo proti sobě zámek Hrubou Skálu. Míříme k Sedmihorkám a pilot Luboš hledá vhodné místo na přistání a vysílačkou hlásí podrobnosti.

Náš skvělý pozemní doprovod Lukáš už je na smluveném místě a zajišťuje náš bezpečný návrat na zem. Petr i Honza jsou mile překvapeni, jak snadné je měkké přistání. Po vypuštění teplého vzduchu se bublina balónu poslušně skládá k zemi.

Silní chlapi zase přenesou Honzu do auta, odkud může sledovat složení balónu, naplnění do vaku a naložení koše i vaku do přívěsu auta. Tentokrát slavnostní křest vzduchoplavců neproběhne v místě přistání, ale přesuneme se o kousíček dál, na výchozí místo všech letů, k budově bowlingu. Moc ráda si zase poslechnu zajímavý příběh z počátků balónového létání, k nimž neodmyslitelně patří bratři Montgolfierové. Následuje křest ve jménu čtyř živlů: ohně, vzduchu, vody a země a Honza a Petr se odteď mohou chlubit titulem „hrabě ze Sedmihorek“.

Napadá mě, že tohle je skvělá ukázka, jak je v životě všechno v rovnováze. Na jedné straně smutek, že končí léto, a na druhé radost z krásných barev, které umí vyčarovat jen podzim. Na jedné straně vědomí, že celé to těšení, skvělý let a báječné dopoledne pomalu končí, a na druhé skvělé a nezapomenutelné zážitky, které člověka nabíjí neuvěřitelnou energií. A takových analogií by se dalo najít určitě víc. Nejvíc mě ale hřeje pocit, že jsme dvěma lidem připravili neobyčejnou akci, jako poděkování za dlouholeté přátelství, jako výraz úcty a vděku, že si pořád i po těch letech máme co říct.

Je moc fajn, že i pro lidi špatně se pohybující takováto možnost letět balónem existuje. Je to něco, co mladému a zdravému člověku přijde snadné a lehce zvládnutelné, ale pro člověka fyzicky limitovaného to úplná samozřejmost není. Mnohdy je to nezapomenutelný zážitek na celý život. Musím pochválit naše balonáře, pilota i doprovod, a to nejen z našeho balónu, jak se o takového člověka starají. Začíná to tím, aby mohl sledovat z otevřeného auta přípravy k letu, pak samotné umístění do koše balónu, péče o to, aby měl za letu dobrý výhled na ta nejhezčí místa, i třeba to, aby mu nebyla zima. Všechno dokonale naplánované tak, aby bylo dost času a všechno šlo v klidu. Klobouk dolů, tohle mají zvládnuté do nejmenších detailů.

Připojuji odkaz na video z dnešního letu.

© Dana Plaňanská - 2021 / GPX trasy jsou zakresleny do mapových podkladů ze služby Mapy.cz