Duben 2018

Delší dobu jsme plánovali speciální let balónem: balíček Romantik… balón budeme mít jen pro sebe, se startem při východu slunce, se snídaní v trávě a s možností vzletu z vybraného místa. Takový let je vhodný naplánovat třeba k významným narozeninám, nebo k takovému výročí, jako je stříbrná svatba.
Měla jsem představu startu na louce u lesa v Jenišovicích, z místa, odkud jsem pomyslně startovala do života. Jenomže jak už to v životě bývá, ne všechno vždycky vyjde podle představ a plány se musí přizpůsobit okolnostem a reálnému světu.
Let původně naplánovaný na 10. dubna se kvůli silnému větru musel posunout o týden a jeden den. Sraz máme na obvyklém místě v Sedmihorkách, přejedeme do Jenišovic na zvolené náhradní místo startu (mimochodem pečlivě vybrané, schválené a se zajištěným písemným povolením k vzletu balónu) a zjišťujeme, že fouká nečekaný nárazový vítr, navíc ve směru přímo na západ a to by nebyla nejvhodnější trasa letu. Aktuálně je tedy rozhodnuto, že se přemístíme na Malou Skálu. Startovat budeme z malé nenápadné plochy v těsné blízkosti Jizery.

Přípravy k letu probíhají velmi rychle a s prvními slunečními paprsky se odlepujeme od země. Balón úspěšně míjí blízké stromy na břehu, stoupá nad Jizerou a vzápětí se nám otvírá neobyčejný pohled na celé údolí. Konečně letíme! Pro mě je tenhle zážitek určený jako dárek a můj medvěd investoval do příprav a zajišťování spoustu času. Teď vidím jeho rozzářené oči… Však si tenhle let nadělil i pro sebe.
Slunce září vedle siluety Suchých skal a nádherně zabarvuje protější svahy Vranovského hřebenu. Před námi vpravo, téměř na dosah, se ukazuje Pantheon, o poznání dál vidíme zříceninu hradu Frýdštejn. Známá silueta s vysokou věží nás provází ještě pěkný kus cesty.

Pod námi teď leží Rakousy; právě tady Jizera vytváří úžasné meandry. Najednou přestalo foukat a my jen tak nehybně visíme v prostoru. Aspoň se stačím pěkně porozhlédnout: vidím i Jenišovice, rozeznávám jednotlivé domy a známá místa…
Po chvíli vystoupáme o něco výš, dokonce tak vysoko, že jsme nad úrovní řídké oblačnosti. Z mlhového moře vyčnívají jen vrcholy nejvýše položených kopců. Vzdušné proudy nás teď unášejí směrem k jihu; už máme na dohled město Turnov. Vypadá to, že letíme přímo k němu.

V nestřeženém okamžiku jsem se už dřív zmínila, že bych chtěla letět nad Turnovem, třeba přímo nad náměstím… Byla bych spokojená i tak, ať bychom letěli kterýmkoliv směrem; všude se dá přece najít něco zajímavého. Ale nepopírám, že vidinu letu nad Turnovem jsem nadšeně uvítala.
Vítr nás nese pořád k jihu, takže Turnov míjíme. Mám ale podezření, že pilot chtěl mému přání vyhovět, a jako zkušený profesionál si ví rady i v případě, že fouká jinam, než potřebuje.

Nesnažím se ani pochopit, jak to udělal, ale znovu se blížíme k náměstí; v malé výšce, těsně nad střechami domů. Skutečně jsme téměř nad náměstím. Skvělý zážitek! Turnov, srdce Českého ráje, hezky z nadhledu. Město, které znám nejlíp ze všech měst; narodila jsem se tady, čtyři roky jsem tu strávila na střední škole, sedm let v prvním zaměstnání. Tady jsme měli s medvídkem první sraz a průběžně se sem pořád vracíme… nakupovat, ale i na výlety. Pro mě je to jedno z nejkrásnějších měst.
Nasadím velký objektiv, nastavím co největší přiblížení a očima procházím ulice a uličky, které důvěrně znám: od školy na náměstí a Hlubokou ulicí dolů, nebo z náměstí zadem na „autobusák“, nebo k nádraží přes město, nebo po novém mostě… I zámek Hrubý Rohozec je dobře vidět, navíc z velmi netradičního úhlu. Samozřejmě taky fotím – tohle si chci dobře zapamatovat.

Nedá se nic dělat, musíme zase dál. Nabereme výšku a balón si to s námi zamíří k Mašovu. Cestou sleduju, jak se nám Turnov vzdaluje. V zorném poli teď mám Velký a Malý Písečák u Příšovic, o něco dál Žabakor a ještě dál se v mlhavém oparu rýsuje Hradiště. Dvě rovnoběžné čáry je letiště v Hoškovicích. Pod námi jsou krásně zelené zvlněné plochy. Hodina a půl neobyčejného letu je za námi, budeme přistávat.

Než se naděju, pomalu klesáme. Skvělý let je završen dokonale hladkým přistáním. Pilot vybral parádní místečko: palouk zalitý ranním sluncem. Silnice je na dohled, ale není v těsné blízkosti, takže je tu báječný klid… Vzápětí přijíždí i pozemní doprovod, složíme balón a je čas na snídani v trávě.

Naši balonáři mají všechno dokonale nachystané a my jen sledujeme sehraný koncert. Stoleček plný dobrot – uzenina, sýr, ovoce, džus, káva a šampaňské. Neodmyslitelnou součástí romantické snídaně jsou míchaná vajíčka připravovaná na hořáku balónu :-). Pilot je teď šéfkuchařem a během chviličky je vše připraveno. Teď už zbývá jen zasednout ke stolečku a ujídat z těch dobrot.

Slunce krásně hřeje a v příjemném rozhovoru čas pomalu plyne. Je fajn, že po takovém krásném zážitku nemusíme nikam spěchat. Dneska totiž nejdeme do práce… Snídaně se protáhla skoro do půl jedenácté :-).
Nakonec se ukázalo že změna místa startu vůbec nevadila, bylo to skvěle zvolené místo, parádní trasa; i symboliku to mělo… Možná let nad městem není až taková romantika, ale já si to neskutečně užila. Na chvíli jsem se vrátila do doby, kdy jsem tudy denně procházela.
Ale i let mimo město měl neopakovatelnou atmosféru: aniž bychom to tak plánovali, trefili jsme se to toho krátkého období, kdy kvetou stromy, kdy se i obyčejné křoví u cesty na pár dnů obsype sněhobílými květy. Shora je to zvlášť působivý pohled: kombinace bílé a svěží zelené. Příroda tak každý rok ukazuje svou nespoutanou sílu jarního probuzení.
Připojuji odkaz na video z dnešního letu.

Několikrát oddalované a netrpělivě očekávané jaro udeřilo v plné síle a s nebývalou intenzitou. Vzduch voní jako snad nikdy předtím. Během několika dnů rozkvetly první keříky a stromy podél cest. Najednou je teplo skoro letní, dokonce i noci jsou nezvykle teplé, nějakých 12 stupňů. Teplý slunečný duben občas přeruší jeden den, kdy je zataženo a prší, a pak hned pokračuje řada jasných a modrých dnů.
Když už dnes máme volno a je tak krásné počasí, můžeme odpoledne někam vyrazit. Naplánovali jsme letošní první cyklovýlet se zastávkou na rozkvetlém Valečově.
Jedeme směrem na Přestavlky; červená turistická značka tu kopíruje koryto potoka Veselka. Na jeho toku leží soustava chovných rybníků. V pořadí první, největší rybník, má nově upravenou hráz. Koryto potoka je plné žlutých blatouchů. Marně vzpomínám, kdy jsme tudy šli nebo jeli naposledy… Dneska je tu ale obzvlášť kouzelně; při pohledu kterýmkoliv směrem všude něco kvete.

Turistická trasa nás dovede na Zásadku, kousíček si zajedeme ulovit parádní fotky – pohled na rozkvetlý Valečov se nikdy neomrzí. Pravda, letos je to pohled trošku neobvyklý: do dálky svítí zelená barva ze zakrytého lešení.

Dál pokračujeme oblíbenou cestou do Dnebohu a užíváme si tu rozkvetlou nádheru. Ve Dnebohu se na parkovišti zastavíme v Kiosku pod Drábkama na rychlé občerstvení a pokračujeme dál přes Olšinu a Březinu. Trasu si ještě prodloužíme o místní okruh Hradec – Kruhy – Podolí.

Na závěr je pro mě nachystaný jeden bonus: zajížďka na náměstí za účelem vyfocení kouzelných květů magnólií. Letos jsou v plném květu o něco dřív než obvykle. Je zvláštní, jak příroda v několika dnech dokáže dohnat skluz a teď je všechno naopak v předstihu. Už jen pár dnů a bude po vší té nádheře.

---

© Dana Plaňanská - 2018 / GPX trasy jsou zakresleny do mapových podkladů ze služby Mapy.cz