Dopolední slunce celkem úspěšně předstírá blížící se předjaří. Po hodně dlouhé době vyrazíme na výlet do přírody. Hned po obědě; ale obloha se i tak už stačila pokrýt mraky. Jedeme na Valečov na krátkou procházku kolem hradu; tentokrát ale jdeme v obráceném směru než obvykle. U skalních bloků vystoupáme vzhůru a najednou se ocitneme v prostoru valečovských skalních světniček.
Do některých světniček nahlídneme. Ještě na konci 19. století tu žilo několik rodin; asi nebylo jednoduché přebývat tu ve vlhkém a sychravém počasí nebo v zimě uprostřed mrazů. Z původního vybavení tu ale nezůstalo nic; všechny dřevěné přístavby jsou dávno zničeny a odstraněny. Teď tu jsou jen skály porostlé mechem a na zemi listí.
Mezi holými větvemi se majestátně vypíná hrad Valečov. Sotva ho máme na dohled, sluníčko se znovu ukázalo. Jak málo stačí a pohled na spící les je hned veselejší. Ale trvá to jen chvilku a znovu se zatahuje.
Jedna ze světniček nejblíže ke hradu je doplněna o dřevěnou přístavbu. Tohle je určitě dílo z nedávné doby: buď historický experiment nebo názorná ukázka pro výukový program. Naproti obytné části je chlívek pro domácí zvířata. Obydlí je zastřešeno, okno zasklené. Nehostinná skála najednou vypadá o něco útulněji.
Nakonec nejdeme ani přes nádvoří, obejdeme hrad vozovou cestou a seběhneme dolů na parkoviště. Na jednom z keřů jsem tu dokonce zaznamenala první příznak blížícího se jara: částečně rozvité pupeny vrby jívy, kočičky.
Celý týden je neuvěřitelně jasno. Ale místo toho, aby se pomalu blížilo jaro, zima se vytrvale drží a dokonce nabývá na síle. Přes den se teploty sotva vyšplhají k nule a navíc fouká studený vítr. V sobotu nad ránem bylo –9 a dnes, v neděli, dokonce –12. Stejně má být až do konce února a pak nás prý čeká ještě březnová zima.
Brzy po obědě jsou pořád dva stupně pod nulou, ale jasné nebe vylákalo ven spousty turistů. Je celkem slušná viditelnost, výstup na vrch Mužský je ideální volbou pro nenáročný krátký výlet.
Z vrcholu je dokonalý kruhový výhled: Ještěd, Ralsko, Bezděz na jedné straně, Trosky, Vyskeř, Všeň na druhé straně. Nejlákavější podívanou ale jsou zasněžené vrcholy Krkonoš. Zdají se být neskutečně blízko… Turisté, kteří se tu ocitnou poprvé, jsou uchváceni nečekaně krásným výhledem.
U památeční mohyly je tradičně plno turistů; přejdeme k nejvyššímu místu celého vrchu a po úbočí sejdeme k puklině, která tvoří vchod do prostorné tmavé jeskyně. Nad námi je mohutná vrstva čediče a v jeskyni ze změti čedičových kamenů vyrůstají ledové krápníky.
Při cestě zpátky k autu mi nemůže uniknout, jak se při každém kroku práší; louka i cesta jsou zmrzlé na kámen. Slunce si hraje s dlouhými stíny a příroda pořád ještě spí hlubokým zimním spánkem.