Prosinec 2017

Novodobou tradicí se stalo pořádání adventních koncertů. V Jenišovicích byly letos dokonce dva – v každém kostele jeden. Ten v katolickém kostele si nechci nechat ujít… a ani nemusím moc plánovat; termín vychází dokonale. Jsme v Jenišovicích a na koncert jdu s beruškou.
Turnovský pěvecký sbor Musica Fortuna tu měl loni velký úspěch, proto se pozvání i letos opakovalo. Uvidím se s mou spolužačkou Evou a budu mít možnost otestovat nikona.

Letos není v kostele ani moc velká zima, ještě nezačalo pořádně mrznout; pár centimetrů sněhu ale snadno dokáže vyčarovat předvánoční atmosféru. Před pátou odpolední se začíná kostel rychle zaplňovat. Pořídím pár fotek a další pak v průběhu koncertu. Podle očekávání jsou fotky o poznání lepší než loni. Ne nadarmo se říká, že kvalita foťáku a objektivu se pozná nejvíc při zhoršených světelných podmínkách.
Pěvecký sbor má tentokrát o pár členů víc, obměnili některé skladby, ale ty, které jsem si nejvíc pamatovala a těšila se na ně, ty zůstaly. Co ale hlavně zůstalo nezměněné, je radost ze zpívání a schopnost předávat tu energii dál. Vzpomínka na sváteční chvíle pohody pak funguje jako kapesní ohřívač promrzlých rukou a duší.

---

Od dnešního rána mi začíná vánoční volno; mám spoustu přesčasových hodin a několik dnů nevybrané dovolené, zůstatkové hodnoty tak alespoň o něco snížím. I medvídě má volno; na dnešek jsme tedy naplánovali okružní nákupní cestu, při které pořídíme chybějící dárky a několik dalších potřebných věcí a surovin. V noci sněžilo, ale v Hradišti na zemi leží jen mírný poprašek; na tu správnou vánoční atmosféru si musíme ještě chvíli počkat. Zato Turnov překvapil: leží tu sice malá vrstva sněhu, ale zimní efekt je dokonalý!

Zaparkujeme, nakoupíme a cestou zpátky k autu fotím ozdobený vánoční stromek na náměstí a taky nedaleký Mariánský kostel.
Ještě krátká zastávka v Jenišovicích a pak máme namířeno do Boleslavi.

Jsme v Mladé Boleslavi, než jsme stačili všechno nakoupit, venku se docela setmělo. Teď je ten správný čas přesunout se na Staré město. Tak jsme to měli naplánováno, abych si mohla vyfotit nejen vánoční náměstí, ale i megasvětelnou výzdobu.
Vánoční strom na Staroměstském náměstí je letos obzvlášť pěkný; i počasí nám přeje. Je pár stupňů nad nulou a pochvaluju si, že mě vůbec nezebou ruce.

Při míjení budovy bývalé radnice si všimneme, že radniční vyhlídková věž je přístupná i teď v zimě (a vzhledem k adventnímu času dokonce do vyšší noční hodiny). Neváháme ani chvilku :-). V ceně vstupenky je zahrnuta i výstava betlémů v Galerii pod věží a také expozice dřevěných koláží. Všechny vystavené betlémy jsou zapůjčeny z Třebechovického muzea betlémů.

Jsou tu betlémy papírové i dřevěné, některé malé, jiné obsahují desítky figurek. Nejvíc se mi líbí Český betlém s kostelíčkem a chaloupkami zachumlanými pod sněhem. Na stěnách jsou umístěny dřevěné obrazy, které tu vystavuje výtvarník Martin Patřičný. Jeho koláže obsahují kousky dřeva z různých stromů a jsou zajímavé nejen nápadem, ale i barvou, vůní a dokonalým opracováním povrchu. Nezapomenutelná je Knihovna a v těsném závěsu pak Písmenka a Strom.

Točitým pohodlným schodištěm stoupáme na půdu a na vyhlídkovou věž. Cestou míjíme tři zvony: dva menší a jeden veliký přímo nad naší hlavou. Půdní prostor je z velké části využitý pro výstavu školních prací dětí na téma Strašidla na půdě. Kromě strašidel a pavouků jsou tu i květiny a také kočky na střechách. Vyjdeme na ochoz věže a užíváme si krásný adventní podvečer a světelnou výzdobu z ptačí perspektivy.

Byla to moc hezká neplánovaná zastávka. Nádherné betlémy, krásné dřevo a úžasný rozhled z věže; prostě skvělé zážitky. Ale ještě musíme dojít až na Výstaviště.
Kruhový objezd u náměstí Míru má stejně jako loni podobu adventního věnce. Nově se letos snad všechny stromy v parku na Výstavišti přeměnily ve světelný les. Reakce jsou dvojího typu: někdo kritizuje, někdo chválí. Tahle nezvyklá podívaná sem ale vábí spousty lidí, aby si udělali vlastní názor. I teď večer jich tu je dost: menší děti řádí na hromadě sněhu a dospěláci se procházejí mezi stánky, kde mohou koupit drobné dárky nebo občerstvení. Součástí adventních trhů je netradičně i ruské kolo a velký kolotoč.

Koupíme si nezbytný trdelník – sladkost pro zahřátí – a pomalu se vracíme k autu. Doma jsme před půl devátou večer. Teď už doopravdy můžou vypuknout poslední přípravy na Vánoce.

---

Vánoční svátek přímo vybízí k nějakému výletu, stejně se nemá uklízet a ani chodit po návštěvách. Teplota se šesti stupni sice připomíná předjaří, ale přesto se přidržíme vánoční tematiky: jedeme do muzea v Lomnici nad Popelkou na výstavu betlémů.

Ve výstavní síni v přízemí jsou umístěny betlémy zapůjčené od soukromých osob nebo organizací, povětšinou z blízkého okolí. K vidění tu jsou betlémy starší, ale i současné z rukou mladých umělců. Je zajímavé sledovat použité materiály, různou úroveň zpracování, i různé složení doplňkových postaviček. Nejčastěji používaným materiálem je dřevo, ale vystaveny tu jsou i betlémy z keramiky, ze skla, z kukuřičného šustí, i z perníku.

Kouzelný je staročesky laděný koutek ve stylu podkrkonošské světničky se skromně ozdobeným stromkem, kolébkou a malovanou truhlou. Na popisce se můžeme dočíst, že truhla pochází z roku 1735 a je nejstarší malovanou truhlou v severovýchodních Čechách. Betlém umístěný na truhle je druhý nejstarší skříňkový betlém lomnického muzea. Byl zhotovený v roce 1859, tedy víc než před sto padesáti lety.

V prvním patře jsou umístěny betlémy, které jsou majetkem muzea. Vystaveny jsou celoročně, zájemci si tak mohou i uprostřed léta vytvořit alespoň krátkou iluzi blížících se Vánoc. Dneska ale žádná iluze, dneska je to doopravdy.

Ve vstupní části muzea obdivujeme pohyblivý Dlouhého betlém, který je součástí trvalé expozice. Pozadí betlémů většinou tvoří stylizovaná krajina, často doplněná o místní prvky. Do tohoto rozsáhlého objektu jsou zakomponovány modely známých budov z různých koutů světa a mezi nimi je i lomnická radnice.
Výstava se tu koná už šestnáctý rok a i když shlédnutí celé výstavy netrvá nijak dlouho, na nezájem lidí si tu stěžovat nemohou, co chvíli se sem trousí další a další návštěvníci.

Ještě se projdeme kolem náměstí a nakoukneme do kostela. Cestou přemýšlím o betlémech: zvlášť ty starší jsou doslova historické skvosty. Přečkaly dobu, která betlémům nepřála, a znovu jsou na výsluní zájmu. Jsou staré třeba sto let, nebo i víc, a pořád spoustě zvídavých lidí stojí za to, jít se na ně podívat, prohlížet si je a třeba i vzpomínat; obdivovat řemeslnou zručnost lidí, kteří do svých výtvorů vložili kus dětského nadšení a okouzlení z postaviček legendárního příběhu starého víc než dva tisíce let.

---

K návštěvě vánoční Prahy jsme si letos už tradičně vyhradili jeden den těsně před koncem roku. Ve vyzdobených ulicích bývá mnohem volněji než před Vánoci; ubude turistů a lidí spěchajících za posledními dárky. Tučňák s námi tentokrát nepojede, byl v Praze už před Vánoci.
Odjíždíme něco po třetí hodině. Podle předpovědi odpoledne začalo ubývat oblačnosti a podvečerní obloha si nachystala kouzelný západ slunce zastřený několika zlatými mraky. Zaparkujeme na Černém mostě, do centra jedeme metrem a vystoupíme na stanici Malostranská. Podle mého přání půjdeme i na Hrad a to je teď náš první cíl. Jdeme přes Valdštejnské náměstí, pak přes Malostranské náměstí a Nerudovou ulicí nahoru až ke Hradu.

Hlavní brána je pro vstup uzavřená a hlídá ji ozbrojený voják; šipka nás směruje vlevo, přes IV. nádvoří; všichni musí projít bezpečnostní kontrolou. Žádné velké fronty se ale netvoří, postupujeme plynule. Foťák mám v ruce a druhý objektiv v kapse bundy, nic jiného kovového u sebe nemám, představuju jen minimální zdržení. Většina turistů je na tom podobně.
Projdeme II. nádvořím a během chvíle už stojíme před majestátní krásou svatovítského chrámu. Dokonalost i v těch nejmenších detailech.

Po nádvoří obchází dvojice ozbrojených vojáků a bdí nad pořádkem a bezpečností. Všude je klid a na nádvoří je jen velmi málo turistů. Hned za svatovítským chrámem, na náměstí U svatého Jiří, probíhají hradní vánoční trhy. Kolem štíhlého osvětleného stromku je roztroušeno několik stánků; na chvíli se tu zdržíme u sladkého teplého občerstvení.

Pokračujeme areálem Hradu, projdeme kolem baziliky sv. Jiří a nakoukneme do Zlaté uličky. Vzhledem k pokročilé večerní hodině je prázdná, nikdo tu nehlídá vstup. Dá se projít celá, ale na dolním konci je uzavřena, vracíme se zase zpátky a užíváme si zvláštní atmosféru místa...
Černá věž bývala součástí opevnění, její vstupní bránou teď projdeme ven z Hradu a zamíříme k vyhlídce na město; tady je pro vcházející turisty umístěn bezpečnostní rám. Je jen jeden, odbavení jde asi o poznání pomaleji. Staré zámecké schody zejí prázdnotou, minimum turistů, žádní prodejci, paráda. Seběhneme dolů a vydáme se přes Mánesův most k nábřeží.

Na Staroměstském náměstí je hustota lidí o něco vyšší, ale procházet se tudy dá pořád ještě v pohodě. Obhlédneme stánky s vánoční nabídkou; každý si může vybrat. Někdo obdivuje dřevěné vyřezávané ozdobičky, někdo dá přednost teplé uzence. Projdeme přes vyvýšené osvětlené pódium, kde se tísní spousta lidí, jen aby ulovili selfíčko, protože tady je ten nejlepší výhled na stromek. Vánoční strom je nižší, pěkně rostlý a souměrný; a je hezky nazdobený. Jsme tu právě včas: je půl a probíhá rozsvěcení, aby si tuto podívanou užilo co nejvíc lidí. Světelná hra na stromku je podložena hudbou…

Vltava dozněla, stromek svítí, můžeme dál. Celetnou ulicí dojdeme k Prašné bráně a odtud k dolní části Václavského náměstí. I tady jsme přesně v okamžiku rozsvěcení. Stromek je tu docela malý, má pravidelný kuželovitý tvar a je ozdobený velikými hvězdami; je umělý, ale symboliku to má.

Václavák je celý rozzářený, stromy po obou částech jsou osvětlené jako v Boleslavi. V horní části náměstí je ozdobený vánoční strom ještě jeden, ne umělý, ale živý. Projdeme až nahoru ke svatému Václavovi; jezdec na koni oproti tmavému pozadí opravované budovy Národního muzea doslova září. Druhou stranou náměstí zamíříme zpátky dolů, na metro. Cestou k autu si pochvalujeme parádní vánoční procházku. Naměřeno něco přes 11 tisíc kroků.

---

Během odpoledne se začaly nenápadně snášet sněhové vločky. Sněžilo vytrvale až do večera. Jen co se na město snesla tma, vyrazili jsme do ulic. Mám jedinečnou příležitost vyfotit si vánočně vyzdobené a zasněžené Hradiště.

---

Relativně dlouhé období jednoho roku se najednou slilo do několika okamžiků a i ty jsou nenávratně pryč… V prvních vteřinách nového roku se zvenku ozývají salvy ohňostrojů. Po sněhu není ani památky, však jsou asi dva stupně nad nulou. Na temné obloze se na různých místech objevují imaginární obrazce. Cvičně si jich několik zkusím zachytit; jen tak z ruky – stativ přijde ke slovu až zítra.

---

© Dana Plaňanská - 2017 / GPX trasy jsou zakresleny do mapových podkladů ze služby Mapy.cz