Září 2016

Už od konce prázdnin je počasí jako vyšité. Takové trochu opožděné léto. Téměř ideální podmínky pro létání… Od včerejška máme pozvání na testovací a fotografický let. V práci nahlásím pozdější příchod a začínám se těšit, protože nás čeká jiná lokalita.
Sraz je tentokrát v Turnově a v koši balónu bude plně obsazeno: 7 pasažérů a pilot. Přesuneme se ke Smrčí, kontrolní balónek potvrzuje správný směr větru – přesně podle plánu. Startovní přípravy probíhají velmi rychle, abychom stihli východ slunce. Nakonec bylo sluníčko rychlejší, ale bylo to jen o fous…

Brzy po startu se pod námi zaleskne hladina mokřadního jezírka u Železného Brodu. Na východě se mezi kopci válí zbytky ranní mlhy. Vítr nás ale unáší směrem na západ. Poznávám kopec Kozákov, za ním Trosky a vpravo od nich se táhne přesně ohraničená linie Klokočských skal. Za nimi pak další linie Hruboskalského skalního města a z mlhy vystupuje vrch Vyskeř.

Pak už vyhlížíme známou siluetu Suchých skal. Přiblížíme se až k nim, visíme přímo nad nimi. Shora je to jen naprosto úzký pruh skal. Věděla jsem to i dřív, že jejich krása je jen optický klam, ale když to člověk vidí takhle zblízka, znovu zůstává v úžasu nad tím, jak zajímavý přírodní útvar to je. Druhohorní usazeniny, rozlámané a vztyčené jako kra do svislé polohy. Při pohledu kolmo dolů jsou jako úsečka položená mezi stromy.

Za údolím Jizery se rýsuje ostrý hřbet, z něhož vyčnívá skalní blok hradu Vranov s nepřehlédnutelnou kaplí; na stejném hřbetě, ale o něco dál, vidíme sluncem osvětlenou věž hradu Frýdštejn. V šedo-modré dálce na obzoru pak výrazný orientační bod – Ještěd.
Proudění vzduchu nám teď maličko otočí dráhu letu a nasměruje nás to směrem na Jenišovice.

Přeletíme nad severní částí obce, nad polem, těsně za domem, kde jsem jako malá bydlela; třiadvacet let jsem tu byla doma a pořád se sem vracím. Zkouknu důvěrně známá místa, která jsem takhle ještě nikdy neviděla. Při pohledu z té výšky si znovu uvědomuju, jak krásný kout země to je. Krajina ne moc kopcovitá, ani úplná rovina, ale něco mezi tím, mírně zvlněná a zajímavá; místo na samém okraji Českého ráje. Ten kouzelný pohled dokreslují i dlouhé stíny a měkké světlo ranního slunce. Je to paráda… můžu dolů i zamávat. Tohle je fakt úžasný zážitek, lepší trasu jsem si ani nemohla přát…
Míjíme oba kostely a křižovatku s kruhovým objezdem. Tady můžeme vidět, jak je obec graficky výrazná: z centra se silnice rozbíhají na všechny strany jako paprsky. Celý přelet obce trvá jen několik desítek vteřin a už je pod námi škola a nese nás to dál, do polí.

Před námi se objevuje výrazný krajinný prvek – zámecká alej Rohanka, která vede až k hlavnímu tahu z Prahy na Liberec. Alej z obou stran obklopují rozlehlá pole, ideální místo na přistání. Ale my máme bonus navíc – zámek Sychrov. Za chvíli se z korun stromů vynořují střechy zámku a obě zámecké věže. Proletíme kolem Oranžerie, nad zámeckým parkem a následuje těsný průlet kolem zámecké věže s běžcem na špičce. Přelet nad zámkem je nezapomenutelný, téměř těsně nad střechami, kdy se postupně pod námi objevuje schodiště, budova, pak nádvoří a nakonec se ukáže zámek z vnější strany.

Na parkovišti u zámku už přistát nepůjde, letíme tedy až do Radimovic a následuje ještě jeden těsný přelet nad rodinným domem. Přistání bylo mírně adrenalinové, ale s naprostým přehledem.

Bylo to skvělé. Přesně tak, jak nám pilot ráno sliboval. Příhodný směr větru a proudění vzduchu nám umožnily proletět plánovanou trasu a vidět tolik zajímavých míst. Celý let byl parádní, ale přelet nad Sychrovem byl třešničkou na dortu. Užili jsme si to a pilot má brumbodík :-).
Připojuji video z dnešního letu.

© Dana Plaňanská - 2016 / GPX trasy jsou zakresleny do mapových podkladů ze služby Mapy.cz