Červenec 2016

Mlha nad Českým rájem

Pondělí 25.07.2016

V květnu jsem tvrdila, že balónové létání je návykové; dnes to jasně potvrzuji: letím zase. Ne snad že bych to dopředu dlouho plánovala, ale nedá se odolat. Bylo to takové nečekané překvapení, ale velmi milé překvapení. Z pohledu fotografa je let balónem velmi zajímavý. Už i jen pouhá příprava k letu a plnění balónu vzduchem představuje souhru několika lidí, kteří během chvíle dokážou sestavit vzdušný dopravní prostředek. Takový balón je úžasně fotogenická věc, Magic je navíc krásně barevný. Zachytit tu atmosféru, nebo se o to aspoň pokusit, to je výzva!
Je mlhavé ráno, ale nad mlhou je zcela bezmračné modré nebe. Ze Sedmihorek se přesuneme na letiště na Všeni. Zpestřením je souběžný start druhého balónu. Artaban bude mít v koši čtyři pasažéry (je to rodina s dětmi); s přípravami ke startu začal až po nás, ale má menší objem, vzduchem je naplněný dřív a od země se odpoutal těsně před námi.

Sotva vystoupáme nad úroveň mlhy, krajina najednou ztichne; jsme okouzleni tím prostým a krásným pohledem. Šlehačkově nadýchané obláčky mlhy zalité ranním sluncem. Paráda… Vnímám ten neskutečně krásný prostor; tenhle pohled si budu dlouho pamatovat.
Někdo by mohl namítat, proč létat opakovaně, když je to pořád stejné. Ba ne, není to tak. Je to podobné, ale přitom úplně jiné: letíme sice nad Českým rájem, ale jinou trasou, v jiné výšce, jiné je počasí a jiné je světlo. Tyhle podmínky se dopředu naplánovat nedají; v tom je kouzlo neopakovatelných okamžiků a kouzlo létání; kdo tomu propadne, nikdy ho to neomrzí.

Letíme docela vysoko, asi tisíc metrů nad zemí. Z té výšky mi krajina v mlze připomíná rozbouřené moře a některé záběry vypadají skoro jako z vesmíru. Při pohledu z ptačí perspektivy člověk zapomene na běžné pozemské starosti. Na vše se dívá z jiného úhlu, spousta věcí najednou ztrácí důležitost a zůstane jen nezapomenutelný pocit a skvělý zážitek.

Artaban míří někam ke Kosti, dlouho byl vidět v okolí Trosek, pak mi zmizel z dohledu. Nás proudění vzduchu unáší směrem k jihu. Chvíli jsme měli na dohled i Hradiště, ale hradišťský zámek jsem si musela hodně přiblížit; fotka není moc kvalitní, ale zámek k poznání je.
O něco později míjíme Branžež, Kněžmost a blíží se Přepeře. Podle známého pravidla, že hezké utíká dvojnásob rychle, než se stačíme rozkoukat, je hodina letu za námi a tedy čas vrátit se na zem. Pod námi je pole s dozrávajícím obilím, plujeme těsně nad ním… ale kdepak, tady se přistávat nebude. Pilot zkušeným okem hledá místo, kde balón nenapáchá žádné škody – ani obilí a už vůbec ne makové pole, ale kus louky s nízkou trávou, jen mírně svažitý terén, skoro rovina, žádné stromy a žádné dráty.

Úspěšné přistání; počkáme, než dorazí pozemní doprovod, naložíme koš a za chvíli se obal balónu poslušně skládá na určené místo. Balonáři s pomocí pasažérů vypustí vzduch a složí obal balónu. A samozřejmě pokřtí nové vzduchoplavce ve jménu větru, ohně, vody a země.

Dnešní výlet nad hladinu mlhy končí. Pro mě byl nečekaný a pohádkově krásný. Už se těším na někdy příště, třeba až se krajina obleče do zlatých barev podzimu. Když se vydaří počasí, musí to být z výšky nádherný pohled!
Připojuji video z dnešního letu.

Mapa - Výškový profil