Únor 2014

Králíkovi jsme slíbili odvoz do Liberce; máme dvě hodiny volna a tučňáka s sebou. Modré nebe láká ven, ale optimálním řešením je návštěva DinoParku v novém obchodním centru Plaza. Na místě jsme něco před devátou, tedy ještě před otevřením. Po pár minutách čekání se můžeme vydat tunelem času k úsvitu vesmíru a pak přímo do druhohor.
Některé modely jsou mechanické, expozice je ozvučena a v mírném přítmí není vůbec problém přenést se do vzdáleného světa. Nemusíme nijak spěchat a tak si v klidu prohlížím všechny exempláře a pročítám všechny popisky. Společně s tučňákem se tak na chvíli vrátíme do doby, kdy byli u nás doma dinosauři velmi oblíbení :-).

---

Po krátké mírné zimě, kdy tu sníh ležel všeho všudy jen týden, přišlo něco nečekaného. Na konci února jaro! Podle předpovědi se ani v březnu zima nevrátí.
Po včerejším vydařeném králičím maturitním plese je čas na odpolední výlet. Na slunci je dokonce 12 stupňů.
Auto necháme v Žehrově a pěšky jdeme ke mlýnu. Dál už žádná informační tabulka není, ale mlýn jsme identifikovali snadno. Na internetu jsem zjistila, že je to Laušmanův mlýn a je to poslední mlýn, který zůstal na toku říčky Žehrovka. Založen byl někdy kolem roku 1490 a v průběhu let samozřejmě prošel spoustou změn. Po roce 1989 se vrátil do vlastnictví rodiny Laušmanových. Pozornému turistovi neujde, že budově chybí střecha. V prosinci roku 2005 totiž vyhořel.
Po problémech s nedostatkem energie v bateriích jsme to nakonec zkombinovali z rezervních zdrojů tak, že zase můžu vesele fotit. Pomalu přicházíme k rybníkům, největším na Arnoštickém potoce; potok se u Žďáru vlévá do říčky Žehrovky.

Dolní rybník je mírně povypuštěný, ale už se postupně dopouští. Lápek je vypuštěný celý. Zato Horní rybník se leskne v plné kráse. Hladiny obou rybníků se nastavují mráčkům beránkům jako zrcadlo.
Je ticho a teplo, jako by to bylo v tuhle roční dobu samozřejmé. Slunce nás hladí jarními paprsky. Na tohle jsme čekali celou zimu.

Nedaleko od rybníků leží místo zvané V dubech. Je to chráněná lokalita označená jako přírodní památka. Z cesty vypadá zcela nenápadně; původní kamenná zeď je doplněna dřevěným plotem znemožňujícím vstup. Uvnitř se skrývají mokřady; na první pohled je to místo nedotčené civilizací. Rostou tu některé chráněné druhy rostlin, například kosatec sibiřský nebo třeba žebratka bahenní, rostlina příbuzná petrklíči. V mokřadech tu žije měkkýš vrkoč Geyerův, je to jediné místo jeho výskytu v České republice. Území o rozloze necelých 5 ha je součástí Žehrovské obory, zahrnuje mokřadní slatinné louky a rybníček, svahové prameniště a bažinné olšiny. Pro turisty zůstává skrytý i 200 let starý dub.

---

© Dana Plaňanská - 2014 / GPX trasy jsou zakresleny do mapových podkladů ze služby Mapy.cz