Předjaří...
Blížící se jaro o sobě pomalu začíná dávat vědět. Poslední únorový víkend se opravdu vydařil. V sobotu byla už od rána nádherně modrá obloha. Odpoledne teploměr vystoupal až na 15 stupňů, tak jsme letos poprvé vyrazili na kola. Pro začátek jsme si naplánovali kratší trasu, něco kolem 10 km. Okruh Mnichovo Hradiště – Ptýrovec – Ptýrov – Braňka – Klášter – Mnichovo Hradiště.
První zastávka byla u Jizery, u Ptýroveckého jezu. Zatímco většina stromů a keřů se teprve probouzí, vrba jíva své kočičky hrdě vystavuje slunečním paprskům.
Pokračujeme v cestě a po chvíli vidíme v dálce zasněžené Krkonoše. Ale pak už projíždíme obcí Klášter Hradiště nad Jizerou a protože fouká docela studený vítr, míříme domů. Za chvíli se před námi objevil zámek v Mnichově Hradišti a pak už je to jen kousek, ještě poslední stoupání a máme splněno: první předjarní kilometry.
Včerejšek nás pěkně navnadil, dnes je ještě o stupínek tepleji a navíc bezvětří. Odpoledne se vydáváme na cestu (tentokrát bez dětí) – směr Příšovice. Míjíme známou siluetu Drábských světniček, na chvilku zastavujeme u rybníka Žabakor: modré nebe, modrá voda, nádhera.
Pak už po silnici přes Březinu, Svijany až k Příšovicím; nahoře nad Svijany nás čekala zastávka – posezení na lavičce před hřbitovem.
Na zpáteční cestě jedeme přes část obce Loukov, přes Loukovec, sjíždíme do Koryt a odtud do Mohelnice.
Po krátké tatrankové zastávce pokračujeme podél Jizery do Hradiště. Na protější stráni se na chvíli objeví zřícenina hradu Zásadka. V tuhle roční dobu se marně skrývá za holé větve stromů.
Stromy ještě nemají listí, tak si na ten krásný zelený tunel vytvořený korunami stromů podél silnice musíme ještě chvíli počkat.
Trasa měřila 23 km a bylo to moc hezké odpoledne. Ve vzduchu už je opravdu cítit jaro. Zima se ale určitě jen tak nevzdá a ještě o sobě dá vědět, ale tohle byl dost dobrý způsob, jak nastartovat optimistickou jarní náladu.
Několik dalších týdnů počasí cyklovyjížďkám zdaleka nepřálo :-(. Vlastně až do závěru března. Dokonce se vrátila zima v plné parádě. Po několik dnů jsme se probouzeli pokaždé do zasněženého rána. I když už nastalo kalendářní jaro, za okny to tak nevypadá. Za celou zimu moc sněhu nenapadalo (aspoň tady v Hradišti), zato teď ho je až až (co na tom, že je to jen několik centimetrů). Sypeme ptáčkům něco na přilepšenou a všem se zdá, že zima už je neskutečně dlouhá...