Jeseníky 2010

Letos mám zcela výjimečně dovolenou už týden před našíím odjezdem... Budu mít spoustu času na balení a na přípravy :-). Na internetu slibují letní počasí, tak uvidíme...
Nakonec bylo všechno trochu jinak - využíváme krásné letní počasí k prázdninovým výletům každý den a zabalit jsem stihla jen tak tak.

---

Abychom se vyhnuli úmornému vedru v autě, odjíždíme už ráno po šesté. Králík a tučňák jedou s námi... Zvláštní, letos s námi nebyli ani na jednom výletě, ale Jeseníky si nějak nemůžou nechat ujít :-).
Strategie s brzkým odjezdem vychází dokonale: v devět jsme v Králíkách, teplo je zatím velice přijatelné. Nejdřív se zastavíme v pěchotním srubu a ve vojenském muzeu – jako loni, ale tentokrát jen pro turistické známky. Auto pak zaparkujeme v Králíkách kousíček od náměstí, sundáme kola a můžeme jet na cyklovýlet po okolí...
Máme v plánu navštívit výraznou dominantu oblasti – kostel na Hoře Matky Boží... Čeká nás dlouhé táhlé stoupání v serpentinách. První zastávka je na rozhledně Val (nemá ani turistickou známku). Jedná se o železný telekomunikační stožár s vyhlídkovou plošinou; rozhledna byla zpřístupněna v roce 2003 a na plošinu ve výšce 22 metrů vede celkem 102 schodů. Schody i horní plošina jsou mřížkované a tedy značně průhledné... docela zvláštní pocit... Rozhled shora ale rozhodně stojí za to!

Od rozhledny se kousek cesty vrátíme a po žluté pokračujeme dál k poutnímu místu nedaleko obce Dolní Hedeč. Poutní areál stojí na vrchu nazvaném Hora Matky Boží a už zdaleka vidíme jeho obvodové zdi – opravené a vzorně udržované.
Prostor areálu nabízí klidné posezení na lavičkách s výhledem na Orlické hory. Od jednoho místního člověka se dovídáme, že klášter sloužil za minulého režimu jako internační tábor; tedy vězení pro řeholní osoby.

Podle aktuální rady nejedeme dál křížovou cestou vedoucí lipovou alejí; klesání je příliš prudké. Raději volíme mírnější sjezd k lesíku; zastavíme se u Mariánského pramene a lesní cestičkou a zkratkou cestou-necestou pak vyjedeme z lesa a napojíme se na spodní část křížové cesty. Celá křížová cesta má 8 kapliček a vede až do města Králíky. Projedeme kolem vstupní brány, propleteme se několika Králickými uličkami a už jsme u auta.

Teď už nás čeká přejezd do Horní Lipové, ubytovat se a vybalit potřebné věci, a samozřejmě odpolední kávička na terase. Na tuhle chvíli jsme se hodně dlouho těšili – zase můžeme dýchat jesenický vzduch a očima bloudit nádhernými výhledy směrem ke Lví hoře...
Pak ještě odpolední návštěva města Jeseník a navečer cesta do Lesního baru. Většinu z dvoukilometrové trasy šlapu vedle kola pěšky a jsem ráda, že kolo vůbec nahoru dotlačím, takový je to kopec. Zato na zpáteční cestě se jede krásně a jsme dole jedna-dvě.

Večer ještě naplánujeme trasu na zítřek...

---

Tradičně modrá obloha slibuje další tropický den. S koly na střeše odjíždíme ráno v devět do Jeseníku; auto necháme u parku hezky ve stínu a dál jedeme na kolech. Hned za městem nás čeká stoupání, ale naštěstí pořád po hladké asfaltové cestě. Zhruba po hodině úmorné cesty je první větší zastávka u restaurace a kaple svaté Anny na Křížovém vrchu.
Dál pokračujeme po modré...

a pak po zelené lesními cestami až na parkoviště Čertovy kameny. Na příhodném místě pod stromem zanecháme kola a nejdřív se zajdeme podívat na vyhlídku. Čert tu žádný zrovna není, zato je tu spousta turistů, ale pár fotek skoro bez lidí jsem přece jen ulovila.

Další část cesty bude pěšky – prudké stoupání lesem po modré k rozhledně Zlatý Chlum. Musíme přece pro turistickou známku :-).
Rozhledna je pořád stejně krásná... Byla postavena v roce 1899 a je vysoká 26 metrů. Nahoru vede 110 dřevěných točitých schodů a ještě 35 kovových. Navíc je dnes i docela dobrá viditelnost.
Na střeše chatky s občerstvením se pilně pracuje – v nejbližších dnech dostane nový (pravděpodobně zelený) nátěr.

Ten kilometr a půl lesem zpátky ke kolům seběhneme během chvilky a pak už zase jedeme, tentokrát po žluté. Nejdřív docela do kopce (div, že tučňák s králíkem nezačali protestovat, že jim to dneska už stačilo), ale je to tak jen kousek, pak už pozvolné klesání po kamenitých nebo štěrkových cestách. Pravda, místy je to docela krkolomné, ale jsme rádi, že v tom vedru nemusíme šlapat do kopce.
Ještě se krátce zastavíme na Rejvízu (pro známku a občerstvení) a pak už následuje dlouhý (asi 8 km) a naprosto špičkový sjezd po silnici až do Jeseníku – nejlepší zážitek celého dne :-). Ani jsem si netroufla zastavovat a fotit.

V Jeseníku kola na střechu auta; ještě nakoupit nějaké jídlo a jedeme do Horní Lipové.

---

Na dnešek máme naplánovaný pěší trasu v okolí Zlatých Hor. Autem jedeme do centra Zlatohorské vrchoviny – náměstí je právě v rekonstrukci; všude spousta prachu a úmorné vedro. V infocentru koupíme turistické známky a jedeme ještě kousek dál za město. Po zelené jdeme nahoru na rozhlednu Biskupská kupa; cesta vede v horní části po česko-polské hranici. V těsné blízkosti rozhledny se právě buduje nová turistická chata nebo restaurace. Každou chvíli sem přicházejí noví turisté, ale kupodivu tu není nějak moc lidí.
Na rozhlednu vede 89 dřevěných schodů a shora je překrásný rozhled po okolí, i do Polska. Zajímavostí je, že tu funguje poštovna... byla založena dokonce dřív než poštovna na Sněžce.

Dole pak nezbytná svačina (nebo spíš oběd) a jdeme dál po modré – prudkým klesáním do míst, kde kdysi stával hrad Leuchtenštejn. Do současnosti se zachoval jen dobře znatelný terénní příkop kolem hradu a kruhová jáma jako pozůstatek věže. Dole v příkopě jsou zbytky zdiva a také zbytky odstřelené hradní věže.
Na zpáteční cestě nás čeká výstup do prudkého kopce a pak už jdeme mírně se svažující lesní cestou až k autu.
Kousek popojedeme k nedalekému poutnímu místu Panny Marie Pomocné. Celý areál působí klidným a majestátním dojmem, je špičkově udržovaný a určitě hojně navštěvovaný, i když v tuhle chvíli tu jsme vlastně úplně sami. Zastavili jsme se i u posvátné studánky s vyobrazením Panny Marie; studánka byla jediná památka, která se zachovala z původního poutního místa. Současnou podobu dostalo toto poutní místo v roce 1995; bílý kostelík září v kopci do daleka...

Další zastávka je u zlatorudných mlýnů – v horním srubu se vytěžená hornina drtila na menší kousky, v dolním se mlela na prach, ze kterého se vodou vyplavovaly zlaté šupinky.

Pro pohon mechanických částí mlýnů se využívala voda říčky Olešnice, náhonem se přiváděla ze sousedního kopce... toto dílo je jedinečné tím, že voda byla vedena přesně po vrstevnici a optický klam sklonu kopce způsobuje, že se nám zdá, že voda tu teče nahoru.

Tak a teď už rychle zpátky na chatu.
Navečer pak ještě nezbytná návštěva Lesního baru... :-)

---

Auto necháme v Žulové a na kolech se vydáme po blízkém okolí na okružní cestu spojenou s hledáním lomů.
Když se při těžbě kamene narazí na vodu, těžba je ukončena a lom se nechá zatopit... může pak sloužit třeba ke koupání. Naše zkušenost je taková, že tyhle lomy většinou nejsou nijak moc značené, bývá to krásný kout přírody na odlehlém místě. Jejich hledání je docela dobrodružné – v mapě jich je zakresleno hned několik, ale ve skutečnosti je to trochu jinak: některé lomy již neexistují nebo jsou zasypané...
Jako první jsme našli nádherný lom Grantz, kde je zakázáno koupat psy a koně :-), Račí lom je o poznání menší a kalnější.

Pak už následuje několik neúspěšných pokusů... K lomu Zelená Hora se ani nedá dojet, protože se tam stále těží a občas se tam střílí...
Sluníčko z modré oblohy vytrvale pálí; aktuálně zařazujeme pauzu na oběd. Sotva dojídáme, slyšíme podivné zvuky... není to zvuk z lomu, ale blíží se k nám bouřka... z čistého nebe! Ještě stačíme dojet k lomu Vycpálek a už se začíná zatahovat.

Než dojedeme k Biskupskému lomu, drobně prší. Medvěd je ale zdatný skálohledač – nedaleko našel skalní převis, pod který se můžeme schovat. Dojíme poslední zbytky svačin a pak různě zaháníme dlouhou chvíli, bouřku i déšť :-).
Zhruba za hodinu už zase svítí sluníčko... Teď už nás čeká jen sjezd po lesních cestách do Vápenné a odtud po silnici do Žulové.

Kola připevníme na střechu auta (k Nýznerovským vodopádům už raději nepojedeme) a ještě se vydáme na krátkou procházku. Přímo v obci stojí hrad Frýdberk, který byl přestavěný na kostel; obklopuje ho malý a vzorně udržovaný hřbitov. Nahlédneme do kostela a hned zase spěcháme k autu. Začíná totiž znovu krápat a bouřit, ale nám už to nevadí.

Ještě sjedeme do Jeseníku aktualizovat web a nakoupit a pak už do Horní Lipové. Dneska bude jen o něco málo delší odpoledne :-).

---

Na dnešek máme naplánovaný nenáročný cyklookruh v blízkém okolí. Je zase modro a teplo, jen po obloze občas přeběhne nějaký mráček. Startujeme z Horní Lipové a hned na začátku nás čeká nejnáročnější úsek cesty – k rozcestníku Pod Kopřivným. Odměnou pak ale je překrásný rozhled po okolí.

Místy se vyhýbáme hlemýžďům spěchajícím přes cestu :-).
Pak už jedeme dlouhý kus cesty po nové lesní asfaltce. Na výjezdu z lesa máme naplánovanou pauzu na svačinu; nečekaně je však zpestřena odstřelem v nedalekém lomu... Odstřel proveden, můžeme pokračovat.
Jedeme kolem vápenky po široké příjezdové cestě, hezky z kopečka. Za kolejemi uhýbáme na žlutou a po lesní silničce míříme k lázním. Zpívají ptáci, sluníčko svítí – nádhera!

V lázních se projdeme po kolonádě a chvíli se kocháme výhledem na Jeseník a blízké okolí...

a pak už nás čeká špičkový lesní a pak i prosluněný sjezd do České Vsi. Odtud po rušné silnici do Jeseníku – na zmrzlinu a na nákup.

Pak už mírným a táhlým stoupáním pořád po silnici do Horní Lipové. Ještě že se právě v tuhle chvíli sluníčko schovalo za mrak...
Dnes jsme projížděli méně známými místy (kromě lázní, samozřejmě) – o to víc to byla příjemná a pohodová cesta.

---

Dnes jedeme autem na delší výlet za rozhlednami.
První zastávka je v obci Ježník; po bílo-červené místní značce jdeme na vrch Vyhlídka. Rozhledna je dřevěná; na naučné tabuli se můžeme dočíst, že se jedná už o třetí takovouto stavbu na stejném místě. Byla otevřena v roce 2001 a celá je z modřínového dřeva. Včetně kamenných základů je vysoká 17,5 metru; až nahoru vede 62 schodů.

Dál jedeme přes Krnov do obce Úvalno. V oblasti Strážiště stojí Rozhledna Hanse Kudlicha. Autem se dá dojet skoro až k samotné rozhledně.
Rozhledna je to moc hezká, kamenná; v roce 2000 byla kompletně zrekonstruovaná. Nahoru vede 15 betonových schodů venku, 36 uvnitř a 52 kovových točitých schodů, celkem tedy 103. V prvním poschodí rozhledny je malá výstavka dobových fotek a drobných předmětů. Nižší ochoz je čtvercový, ochoz horní vyhlídkové plošiny má osmiboký tvar.

Jedeme zpátky do Krnova – k výrazné dominantě, kterou je chrám Panny Marie Sedmibolestné. Křížová cesta s třinácti zastaveními je umístěna v kruhu kolem chrámu. Odtud je jen kousek cesty k rozhledně Cvilín.

Z dnes navštívených rozhledem je tahle jednoznačně nejhezčí; je i nejvýše položená: 436 metrů nad mořem. Nahoru vede 25 venkovních schodů, 96 dřevěných a ještě 13 dřevěných točitých schodů, tedy celkem 134 schodů. Má prostornou vyhlídkovou plošinu s nádherným výhledem na nedaleký chrám i na město Krnov.

V dálce se začíná pěkně zatahovat, blíží se sem bouřka, tak rychle k autu... K nedalekému hradu Šelenburk se už vydat nemůžeme :-(
Jen jsme vyjeli z města, přihnala se bouřka a průtrž mračen...

Ale s příjezdem do Jeseníku je rázem po dešti a místy začíná svítit slunce.
Stačila jsem také zaregistrovat, že vodní tvrz má od loňska novou šindelovou střechu.

---

Opět je modré ráno :-).
Autem jedeme přes Brannou a Staré Město do Velkého Vrbna, odtud už pěšky po žluté. Náročné stoupání do prudkého kopce je v žáru slunce ještě náročnější.
Konečně jsme u prvního dnešního cíle – je jím turistická chata Paprsek. Chata je právě v rekonstrukci, ale restaurace snad funguje, i když v tuhle chvíli mají nejspíš zavřeno... ale známku nám prodali :-). Nedaleko stojí nová dřevěná kaplička – od ní je pěkný výhled na celý areál chaty i na jezírko. Pro svačinovou pauzu si ale vyhlédneme místečko ještě kousek dál, ve stínu u nedalekého lesíka. Náhodou jsme tu objevili téměř dokonale maskovanou žabičku :-).

Po zelené pak pokračujeme dál na vrch Větrov. Uprostřed luk sluníčko pálí tak neúprosně, že bez delšího zdržování na vrcholu rychle spěcháme zase zpátky. Tentokrát projdeme lesní cestou na žlutou a po ní dojdeme až k autu. Cestou se můžeme kochat krásnými výhledy do krajiny...

Autem přejedeme do obce Branná. Už zdálky je vidět dominanta obce – kostel.
Zajímavostí je už jen to, kolik je tu soustředěno historických památek vedle sebe. Nejstarší je hrad Kolštejn; obejdeme i kostel Archanděla Michaela – nahlédneme dovnitř, je to paráda!
Hned vedle kostela stojí budova fojtství a nedaleko radnice.

Navečer nás čeká ještě poslední letošní návštěva Lesního baru. Podvečerní slunce krásně osvětluje okolní lesy... Na fotce vpravo není mlha, to je dým z udírny v Lesním baru – no není to lákavé?

---

Ráno poslední snídaně a už balíme. Tučňák s králíkem nosí zavazadla do auta – paráda!
Po půl desáté odjíždíme; aktuálně jsme naplánovali zastávku na dvou rozhlednách – první z nich je Suchý vrch nedaleko Červenovodského sedla; rozhledna s typickým tvarem připomínající smržovitou houbu. Byla postavena v roce 1932, původně jako vodárenská věž. Podivné torzo stojící hned vedle jsem později identifikovala jako (v roce 2003) vyhořelou Kramářovu chatu.
Ne rozhlednu vede 130 schodů; samotné schodiště čítá 117 schodů, zbylých 13 je do restaurace, přes kterou musíme projít.

Rozhledna zvenku vypadá zajímavě, ale mnohem víc než výhled z proskleného ochozu mě zaujal interiér rozhledny, mohutný prostor s vnitřní šroubovicí schodiště. Zajímavý je pohled nahoru, ale snad ještě lepší je pohled shora dolů...

Druhá zastávka je u města Žamberk – stojí zde Tyršova rozhledna zvaná Rozálka (hned vedle je totiž kaple svaté Rozálie). Rozhledna má tvar husitské hlásky, je celá dřevěná a byla postavena také v roce 1932.
Rozálka patří mezi nižší rozhledny a odpovídá tomu i výhled – i tak je to ale skvělý zážitek. Na základní vyhlídkovou plošinu vede 61 schodů; kdo chce až úplně nahoru do špičky rozhledny, musí zdolat 15 příček žebříku – celkem tedy 76 schodů. Celá rozhledna voní dřevem, je tu teplo jako na půdě, ale pohled na zelené koruny stromů a pole dozrávajícího obilí je prostě úžasný...

Teď už jedeme přímým směrem k Hradišti; jenom se zastávkou na oběd.
O téhle dovolené už nic víc nestihneme... Nezbývá, než se těšit zase na příští rok :-).

---

© Dana Plaňanská - 2010 / GPX trasy jsou zakresleny do mapových podkladů ze služby Mapy.cz