Leden 2010

Cesty za sněhem...

---

Letošní první fotocesta nebyla za sněhem, ale za neopakovatelnými zážitky – jedeme do Turnova na novoroční ohňostroj.

Počítáme s nějakou časovou rezervou; auto necháváme u starého kina a jdeme se trochu projít po městě. Ohňostroj začíná v 18:00 – asi čtvrt hodiny předtím už jsme v místě Na lukách u autobusového nádraží.

Ohňostroj je super! Kombinaci světla a zvuku v prostoru a čase foťák samozřejmě zachytit nemůže, ale některé fotky jsou docela zajímavé...

Moc velká zima není, naštěstí přestalo i sněžit, ale i tak mi pěkně mrznou ruce i nohy. Prostor kolem autobusáku je plný lidí, po skončení ohňostroje se davy spořádaně mají k odchodu. Šnečím tempem se musíme protáhnout přes malou lávku přes Jizeru.
Rozmrzám až po chvíli, když už sedíme v autě :-).

---

Celý den droboučce, ale vytrvale sněží. Po setmění jsme s medvídkem vyrazili na náměstí.
Všude je bílo, i když sněhu zatím moc není. Náměstí ale hned vypadá jinak, skoro pohádkově. Škoda jen, že právě dneska nesvítí radnice. Obejdeme celé náměstí a naše kroky vedou do Plauditu na čokoládu se šlehačkou.

Domů pak jdeme s vonící pizzou v krabičce a cestou si užívám jednu z posledních možností sledovat, jak do tmy září vánočně vyzdobená okna okolních domů.

---

V pátek odpoledne začalo drobně sněžit, postupně přidávalo a večer už se sníh sype, jako když se roztrhne peřina. Čerstvě napadaného sněhu pořád přibývá. V sobotu jedeme do Jenišovic – těším se, kolik sněhu asi bude tam!
Silničáři nestačí to nadělení uklízet – stromy, pole i silnice jsou bílé. Sníh je všude, kam oko dohlédne. K mému údivu je v podhůří sněhu stejně jako u nás v nížině.
Na odpoledne plánujeme cestu za sněhem, ale nějak jsme se zdrželi a vyrážíme až skoro navečer. Jdeme k lesu, po stráni nahoru a cestičkou vedoucí při samém okraji stráně ke hřbitovu.

Čím větší se dělá šero, tím víc jsou fotky modřejší – foťák si je prostě upraví podle svého :-). Ale nevadí, i tak se mi ty fotky líbí, mají takové zvláštní kouzlo...

Podél hřbitovní zdi jdeme křovinatým tunelem skoro až ke kostelu. Touhle cestou jsem nešla tak dávno, že už si to snad ani nemůžu pamatovat...
Od kostela seběhneme k druhému kostelu a Trávníkama dolů. Pak už jen vyklepat sníh z bot a usušit se :-).

---

Abychom si náležitě užili i druhý víkendový příděl sněhu, vydáváme se po obědě autem směrem na Mužský. Zaparkujeme u restaurace Na Krásné vyhlídce; z ohrady si nás zvědavě prohlížejí dva pštrosi – ťapou ve sněhu s naprostou samozřejmostí....
Po červené turistické značce míříme do lesa. Jen dvoje stopy otisklé do sněhu napovídají, že v zimě tudy moc lidí nechodí. Cesta vede po okraji lesa a zanedlouho se mezi stromy začínají objevovat překrásné průhledy. Projdeme údolím, vystoupáme po přírodních schodech a už zase jdeme po vrchní úrovni skal.

Nezapomenu se na chvíli zastavit u toho zvláštního mohutného stromu, který se drží na samém okraji skály nad propastí, ale má z té výšky překrásný rozhled.

I všeňský kostelík je vidět, ale jako by byl za mlhou...
Ještě kousek cesty a míjíme dva pány, kteří si přímo uprostřed vyšlapané cestičky uvařili grog a rozbalili odpolední svačinu. O posilňující nápoj by se s námi rozdělili, my ale jdeme dál a zdoláváme první větší terénní překážku; stejně jako další dva páry turistů, kteří nás právě předcházejí. Najednou je značně větrno a chladno, ale pohled na protější stráň a stříbrné lesy nám vše bohatě vynahradí.
V dálce jakoby za mlhou je vidět vrch Vyskeř a sotva znatelné Trosky.

Pak už přicházíme ke druhé terénní překážce – po schodech obtížně dolů a přes úzký přírodní můstek bez zábradlí přicházíme na prostranství Stará Hrada; v létě tu byla tabulka s názvem, ale ta už tu není. (Hrada je krajový výraz pro množné číslo.)
Přímo před námi se tyčí tvarem i barvou bizarní skála, dole pod ní hluboká propast – nespoutaná nádhera!
Turistická cesta ale vede v uctivé vzdálenosti od téhle skály :-).
Na chvíli si zahřívám promrzlé ruce a pak už jen kousíček cesty až na okraj skalnatého návrší, odkud je pěkný rozhled.

Poslední úsek cesty vedoucí k Příhrazům (a zakončený trojím schodištěm) už ale absolvovat nebudeme, ještě se naposledy rozhlédneme z vyvýšeného místa po zasněženém kraji a stejnou cestou jdeme zase zpátky.
Dokonce jsem se naučila fotit v rukavicích. Manipulace s foťákem je v palčákách o poznání pomalejší, ale tepelný efekt to má :-).

Zpáteční cesta ubíhá daleko rychleji a za chviličku jsme na Krásné vyhlídce, kde má zrovna sraz skupina nadšených motorkářů. Začíná se pomalu šeřit, i pštrosi šli už nejspíš spát.
Po zasněžené silnici jedeme přes Dneboh a kolem Žabakoru do Hradiště.

---

Ve středu ráno jsme zaznamenali teplotní rekord letošní zimy: -21 stupňů. Ještě že to netrvalo víc dnů!
V sobotu jsme se probudili do nádherného slunečného rána. V noci sněžilo, takže všechno teď venku vypadá jako zasněžená pohádka. Domečky mají čepice ze sněhu, jehličnaté stromy mají na sobě sněhové chuchvalce a dokonce i budka pro ptáčky má sněhovou čepičku. Nebe má sytě azurovou barvu. Je naprosto jasné, že po obědě někam vyrazíme.

Nakonec je ale všechno trochu jinak... Po obědě se zatáhlo a ve tři hodiny už nikam dál nemůžeme – půjdeme tedy jen na procházku po městě a blízkém okolí.
Ve vedlejší ulici jsou perfektní sněhové bariéry. My jdeme ale směrem do Přestavlk. Není ani moc velká zima, je těsně pod nulou, sníh vypadá, jako by byl z cukru.

Přicházíme ke kolejím – všude kolem bílé plochy netknutého sněhu... Na křižovatce u dálnice uhýbáme směrem k městu a přijdeme k přejezdu, pak pořád rovně až na náměstí a odtud zadem rychle domů. Cestou obdivujeme mantinely sněhu, které se tu vytvořily během pár dnů. Tohle tedy Hradiště už dlouhá léta nepamatuje!

---

Od rána je zase krásně slunečno, po obědě se už tradičně zatáhlo, ale to nevadí, i tak jedeme na zimní výlet. Silnice přikrytá sněhem nás dovede za obec Mužský. Auto necháme na odstavné ploše a úzkou pěšinou stoupáme k památníku...

Sněhu je po kolena, ale nikde kolem žádní turisté, jen ticho a klid. Jen stěží zdoláváme zasněžené schody, ale od pomníku i přímo ze samotného vrcholu kopce je překrásný výhled na černobílý svět.

Jsme 463 metrů nad mořem a to převýšení je trochu znát – je tu větrno a chladno. Tak rychle zpátky; sjezd po schodech a vedle nich je docela dobrodružný :-).

Za chvilku jsme u auta a protože právě začíná vykukovat sluníčko, naše další zastávka bude pod hradem Valečov.

Jdeme pěšky až ke hradu a máme tak příležitost zakoupit si turistickou známku. Pravda, musíme chvíli čekat, kastelán šel pro uhlí, které má složené kousek od hladomorny, ale nevadí, aspoň se můžeme v krámku s občerstvením a suvenýry trochu rozhlédnout.

Přicházíme na zadní prostranství hradu až k polorozpadlé boudičce, která zbyla kdysi po filmařích; hrad vypadá pod sněhovou peřinou nehostinně a majestátně. Stejnou cestou pak jdeme zase zpátky a vychutnáváme si tu zasněženou nádheru.

---

© Dana Plaňanská - 2010 / GPX trasy jsou zakresleny do mapových podkladů ze služby Mapy.cz