Je jeden z posledních teplých a slunečných víkendů, tak si ho musíme trošku užít.
Konečně mačku vypustili z klece :-); už jsem skoro zapomněla, jak je mezi slunečními paprsky krásně...
Jedeme kolem Kláštera, Maníkovic a Klokočky. Kousek za znovuzpřístupněným památníkem odbočujeme doprava, na lesní asfaltku. Cesta je zalitá sluncem – naprostý relax a pohoda :-).
Po několika kilometrech přijíždíme na nám známou křižovatku Bílý kříž; u místního odpočívadla následuje tatranková přestávka. Na zemi tu je spousta listí a mezi nimi čerstvé kaštánky – tohle místo tak vypadá naprosto podzimně.
Za chvíli pokračujeme dál cestou, kudy jsme ještě nikdy nejeli. Asi po třech kilometrech přejíždíme hlavní silnici z Dolní Krupé do Bělé a jedeme směr Radechov.
Po pár minutách stoupání přijíždíme k myslivně; vlastně je to bývalý lovecký zámeček. Vypadá moc hezky, ale koná se tu nějaká akce, tak se moc nezdržujeme a jedeme zpátky. Ještě si stihneme na informační tabuli přečíst, že okolí vrchu Radechova je přírodní památka s významným ekosystémem.
Dál už jedeme po hlavní silnici... po chvíli následuje zastávka na okraji lesa spojená s focením náhodně objevené pavučiny, která je však při přiblížení se téměř neviditelná...Následuje několik foticích a telefonických zastávek – ještě že je pořád na co koukat a co fotit :-).
Za chvíli už projíždíme Bělou; s malou pauzou v autobusové čekárně – medvěd vyřizuje další telefonát a taky odpovídáme projíždějícím turistům na dotaz kde je koupaliště...
Jedeme přímým směrem do Bakova; zastavíme se u letadla na kebab a zmrzlinku a pak už po staré silnici až do Hradiště.
Počasí je snad ještě lepší než včera; vyrážíme ale daleko později, až po víkendové práci, při balení švestkových knedlíků narychlo vymýšlíme jen krátký místní okruh. Je letní teplo, modro a voňavo. Léto se očividně snaží, ale podzim mu už dýchá na záda...
Jedeme do Hoškovic a v zatáčce uhýbáme na Dneboh. O kus cesty dál nás čeká stoupání kolem topolů... zato u Valečova je chvíli pauza.
Dál pokračujeme přes Boseň a Kněžmost; uhýbáme doprava na Býčinu. Nad hlavou nám proletí motorový padák...
Další zastávka je za obcí Buda u rybníku Pátek – to je mé oblíbené místo. Chvíli fotím, pak vybalím tatranku a najednou se nedaleko objevuje motorový parašutista. Po chvilce už tam jsou dva; ani jsem nestačila postřehnout, odkud ten druhý přiletěl. Obkroužil svého kolegu a zase zmizel.
Nasedáme na kola; je načase popojet. Jedeme místní cestou podél dálnice – je to nádhera, klid a pohoda. Zapadající sluníčko kreslí na polích světelnou šachovnici...
Z Veselé pak jedeme po staré silnici stejně jako včera.
V tuhle chvíli jsem netušila, že je to poslední letošní cyklovýlet...
Je příjemně teploučko, na sluníčku chvílemi až moc. Vůbec to nevypadá, že už je podzim.
V tomhle krásném svátečním dni se konala Svatováclavská jízda historických vozidel se zastávkou v Mnichově Hradišti na náměstí. Nemohli jsme si to nechat ujít a vyrazili jsme taky...
Nejdřív fotím přímo mezi auty, postupně, jak přijíždějí; pak u cílové kontroly, kde většina řidičů zastavuje.
Při startu motorek se pak můžu nerušeně projít mezi nablýskanými a elegantními krasavci a zblízka si je prohlédnout.
Nejvíc mě zaujal černý jaguár...
Byla to paráda; moc hezky prožitá část svátečního dne.