Červenec 2009

Skály...

---

Máme druhý týden dovolenou – ideální příležitost podniknout dlouho plánované výlety do okolních skal.
Počasí dnes vypadá velmi přijatelně – slunečno a teplo. Po obědě a s lehkým zdržením vyrážíme – tentokrát autem a sami dva. Naším prvním cílem jsou Suché skály. Mám k nim bytostně zvláštní vztah, už 17 let... Celou tu dobu je můžu sledovat vždycky jen tak zpovzdálí a teď konečně se jich můžu dotknout...

Silnice vede skoro těsně u skal, po schodišti nebo spíš po žebříku vystoupáme nahoru a ocitáme se uprostřed skalních věží. Je pravda, že zblízka vypadají úplně jinak než zdálky...

Suché skály jsou tvořeny tvrdým cenomanským pískovcem, který se usazoval ve sladkovodních jezerech; později byly usazeniny zvednuty a postaveny do svislé polohy. Zvětráváním se postupně vytvořilo skalní město. Stáří pískovce je asi 100 miliónů let, je silně prokřemenělý a místy má krásný reliéfní povrch.

Skalní masiv se skládá z dvaceti věží. Je to doslova ráj pro horolezce...
Věže se mi podle názvů identifikovat nepodařilo, ale to nevadí, i tak tu bylo nádherně. Trvalo nám přesně dvě hodiny, než jsme celou oblast prošli a prozkoumali všechna zajímavá místa s krásnými výhledy. Určitě stojí za to vidět tuhle dominantu z jiného zorného úhlu a aspoň na chvíli být v těsné blízkosti vrcholků skal.

Naším druhým dnešním cílem jsou Klokočské skály. Autem přejedeme do obce Klokočí; skály jsou vidět už zdaleka a už od prvního pohledu jsou zvláštní tím, jak jsou jejich vrcholy ukončené v jedné rovině. Je to způsobeno tím, jak přibývaly usazeniny na dně křídového moře. Celá pískovcová skalní stěna je dlouhá asi 1600 metrů a je rozčleněná do samostatných skalních bloků a rozsedlin nazvaných Klokočské průchody.

Po nenápadných schodech vedoucích kolem místní restaurace dojdeme k přístupové cestě tvořené skalní rozsedlinou zavalenou mohutnými balvany.
Žlutá turistická značka vede po vrcholu skal; místy lesem, místy vybíhá na skalní plošiny, odkud je nádherný výhled na vedlejší skalní bloky i osamělé skály. Úžasný je pohled do údolí, na obec s různě rozmístěnými domečky, stejně jako později pohled na Kozákov s paraglidisty.

Po chvíli už cesta vede různě nahoru a dolů a přicházíme do skalního městečka. Zvětráváním vznikly samostatné skalní věže zajímavých tvarů i barev. S úžasem sledujeme monumentální výtvory přírody...

Ještě kousek cesty po vrcholech skal...

...a pak už přes úzkou lávku a scházíme ke skalnímu hradu Rotštejn.

Skalní hrad Rotštejn se nachází v jižní části Klokočských skal. Jméno dostal pravděpodobně podle načervenalé barvy skal. Byl založen koncem 13. století pány z Hruštice, zakladateli města Turnova. V 15. století byl dobyt husity, vypálen a postupně zpustnul. Do dnešní doby se zachovaly sklepy a chodby ve spodní části hradu. V horní části hradu je vidět skalní věž Brána s oknem – tam jsme se ale nedostali, protože už bylo spousta hodin a bylo zavřeno. Tak snad někdy příště, na druhý pokus.

Hrad stojí v kouzelném místě nabitém pozitivní energií – proto je tu tak krásně.

Od hradu jsme lesem seběhli do obce Klokočí, k autu. Ještě jsem si stačila uvědomit, že obec i skály mají jméno podle rostiny klokoč, která tu kdysi hojně rostla. Teď už jsem ji v lesíku nikde neviděla, zato jsem ale zahlédla klikatícího se slepýše.
Hned za obcí jsme se ještě zastavili u pomníku mistra Jana Husa, jehož socha je umístěná ve výklenku vytesaném do skály a odtud už jedeme k Hradiště.
S sebou jsme si odvezli i kus té pozitivní energie :-).

---

Podle předpovědi mají být dneska tropické teploty. Ráno to tak ale zdaleka nevypadá; je zataženo a prší :-( – plánovaný výlet se odkládá. Po obědě je ale zase všechno jinak – modrá obloha a teplota kolem třicítky. V půl druhé nasedáme na kola a můžeme realizovat jeden z mých cyklonápadů (medvěd dává mým tipům přesnou podobu – naplánuje konkrétní trasu).
Jedeme do Březiny, kousek za Žabakorem uhýbáme na Doubravu a Žďár a dál zkratkou přes Dvůr Borčice. Táhlé stoupání nás přivádí do Olešnice – tady se mi moc líbí. Stejně tak je skvělý i pozvolný sjezd kousek za Olešnicí. Zato za chvíli už nás čeká samé stoupání. Zhruba v polovině kopce doplňujeme energii při tatrankové zastávce.

Až doteď bylo pod mrakem, dokonce i chvilku poprchávalo, ale teď slunce už zase pořádně pálí. Přijíždíme do obce Vyskeř; stoupání pokračuje – od kostela po modré až na samotný vrchol Vyskře. Nakonec jsme ale jeli nejdřív kousek po silnici a až potom po modré a nahoru jsme přijeli z druhé strany.

Na vrcholku stojí kaple svaté Anny z roku 1830 a před ní tři kříže. Slunce hřeje a opírá se svými paprsky o čedičové kameny i rostoucí býlí. Je tu doslova motýlí ráj.

Okolí kaple je zalesněno, ale díky několika průsekům můžeme vidět obec Vyskeř, hrad Bezděz a dokonce i Ještěd. Ovšem nejkrásnější je výhled na Trosky. Energie soustředěná z celého prostoru na dohled!
Posvačíme na lavičce a zpátky se vydáme po modré lesíkem s dvanácti zastaveními křížové cesty.

Z Vyskře sjíždíme v mírných zatáčkách do Mladostova; z přilehlých svahů voní tráva a seno, v dozrávajícím obilí cvrkají cvrčci... V převažujícím klesání přijíždíme do Kacanov a pak už následuje nezapomenutelný sjezd do Mašova :-). Hned pod kopcem doleva, na Všeň a pak do Žďáru. Hlavní silnici na Hradiště jen přejedeme a vydáme se směrem k Loukovu. Cestou podél Jizery a po krátké zastávce u Jizery jedeme do Březiny a pak už po silnici až do Hradiště.

Čedičový vrch Vyskeř nám tak krásně tematicky zapadnul do cest tohoto týdne :-).

---

Prachovské skály mě překvapily svou rozsáhlostí. Přestože se rozkládají na relativně malé ploše, je tu soustředěno velké množství nejrůznějších skalních výtvorů přírody. Samostatné monumenty, skupiny skal i bludiště sesunutých a popadaných obřích kamenů; přitom vzdálenost mezi jednotlivými vyhlídkami není nijak veliká.

Jako zvláštnost mi přišlo i to, že na některé skály turisté shlížejí z vyhlídek a vzápětí mohou procházet dole – přímo mezi skálami.

Naprosto jedinečným dojmem na mě zapůsobilo místo nazvané Točenice a spodní část Císařské chodby. Tyhle skály vypadají docela exoticky, skoro až neskutečně :-).

Císařskou chodbou procházíme nahoru a zase zpátky. V oblasti Točenice jsou čerstvě vykácené stromy, tím se otevřely úžasné výhledy na skalní město. Od rozcestí stoupáme po schodech podle žluté značky. Prolézáme nepravou Myší dírou; všude kolem nás jsou skály...

Z vyhlídky Denisovy cesty je úžasný rozhled na celý areál Točenice. Ještě kousek stoupání po schodech a z další vyhlídky máme Český ráj jako na dlani.

Dál jdeme po červené a zelené. Všude v okolí je spousta jakoby rozsypaných kamenů, mnohdy jsou porostlé mechy. Tahle část cesty na mě působí lehce ponurým dojmem, je tu vlhko a temno; skalnaté bloky si ve stínu stromů uchovávají svůj chlad. Ale i tak je tu hezky, tak zvláštně tajemno a zeleno.

Členitou roklí vystoupáme nahoru a za chvíli už jsme u poslední vyhlídky okruhu. Odtud můžeme ještě jednou vidět symbol Prachovských skal – Prachovskou jehlu a také skály tvořící Císařskou chodbu.

Prachovské skály pravidelně navštěvují spousty turistů; opravdu tu bylo mnohem víc lidí, než jsme potkávali tento týden na našich skalnatých cestách.
Počasí je ale přímo ukázkové a tak operativně zařazujeme ještě jeden výletní cíl.

Skalní hrad Pařez je na první pohled docela nenápadný. Z dálky je z něj vidět jenom novodobé zábradlí, zato v těsné blízkosti je docela zajímavý. Byl vybudován na konci 14. století na samostatné skále a podle jejího vzhledu dostal i jméno. Skála je puklinou rozdělena na dvě poloviny; v zadní části bývala čtyřhranná věž s bránou, ke které vedl most z protější skály.

Jen co vystoupáme po schodech nahoru ocitáme se na prvním obytném podlaží. Odtud je vchod do místností vytesaných ve skále. Obě místnosti mají zajímavě klenuté stropy. Tipujeme, k čemu tyto prostory mohly sloužit... V zadní místnosti je na jednu stranu okno, na druhou vchod na terasu s lavičkou.

Z terasy pokračujeme na střešní balkón, tedy druhé obytné podlaží. Najednou se nám nabízí úžasný rozhled na protější stráň, na rybník i okolní rekreační oblast.

Ještě zbývá vydat se průrvou ve skále na průzkum sklepních oblastí. Ba ne, tudy původně vedla hlavní vstupní cesta. Brána ani most tu už nejsou, ale i tak se můžeme dostat na protější stráň, kde se mezi stromy schovává skupina zvláštních skal nakloněných k sobě. Teprve až v těsné blízkosti je vidět jejich neobvyklý tvar.

Na zpáteční cestě pod hradem obdivuji barevnost a tvarovou rozmanitost skály... Jednoznačně můžu říct, že se mi tu moc moc líbilo; je to skvělé místečko a skalní hrádek Pařez je prostě super :-).

---

Je poslední den letní dovolené, počasí víc než příznivé... po obědě vyrážíme autem směrem ke kokořínské oblasti na místo, o kterém jsem mnoho slyšela, ale nikdy jsem tam ještě nebyla. Auto necháváme na malém parkovišťátku u silnice a po modré značce stoupáme po několika kamenných a spoustě dřevěných schodů pořád nahoru... Najednou se před námi objevuje skalní útvar zcela neobvyklých tvarů. Jsou to vlastně dva pískovcové útvary, jejichž vrchní část je s příměsí železa a je mnohem odolnější vůči povětrnostním vlivům než dolní část. Eroze tak způsobila, že tyto skály vypadají jako přerostlé houby.
Po schodech vystoupáme až nahoru, na protější skalní plošinu; odtud máme Pokličky jako na dlani. Jsou zajímavé tvarem i barvou...

Sluníčko pálí až moc, žádná další pěší túra už dneska nebude. Za chvíli spěcháme po schodech zase zpátky k autu.

Kousek popojedeme po silnici směrem k Bludišti. Pěšky se pak ale vydáme nejdřív na opačnou stranu – lesem směrem k vyhlídce na Vrátenskou horu, pak jdeme zase ten kousek zpátky a hledáme Bludiště.

Po chvíli jsme ho na žluté značce nalezli; i jeho okolí je skalnaté a velmi zajímavé. Ale samotné Bludiště je prostě špička! Je to úžasný výtvor přírody; zvenku vypadá docela nenápadně, ale myslím, že by mi nedalo moc práce v něm opravdu zabloudit. Pěkně se držím medvídkovi na dohled :-).
Bludiště si procházíme křížem krážem; překvapují mě kolmé skalní stěny a pravidelné křižovatky cestiček.

Je čas na návrat... tímhle výletem končí naše dovolená a cestování po skálách. Za celý ten týden s námi ani jednou králík a tučňák nebyli, ale to nevadí, i tak to bylo moc fajn.
Kdoví, kdy se zase někam dostaneme...

---

© Dana Plaňanská - 2009 / GPX trasy jsou zakresleny do mapových podkladů ze služby Mapy.cz