Květen 2009

Májové cesty...

---

Konečně jsme se dočkali – první volný den, na který nemáme předem naplánovanou nějakou práci. Je jasné, co podnikneme – vyrazíme někam na kolech! Při obědě hlava rodiny vymyslí trasu... králík s tučňákem jedou s námi a docela rádi.
Ve 14:00 nasedáme na kola a jedeme směr Březina. Je skoro jasno, docela teplo, ale teď odpoledne začal foukat silnější vítr.
Kolem Žabakoru jedeme místní cestou do Žďáru, před kostelíkem uhýbáme doleva a hle, první neplánovaná zastávka na zmrzlinu. Po dostatečném osvěžení pokračujeme na Všeň. Všeňský kostel nás vítá už zdálky; jasná dominanta, která je vidět široko daleko. S příjezdem na Všeň nám teprve došlo: tenhle týden je tu přece pouť, ale jen jsme se tak rozhlédli mezi pouťovými atrakcemi a už zase jedeme dál, směrem na Ploukonice.
U malého Písečáku je právě čas na tatrankovou zastávku. Chvíli pozorujeme jednu z labutí a jsme docela překvapeni, co je tu kolem lidí, kteří vyrazili do přírody a za sluníčkem; buď autem nebo na kolech.
Dál jedeme k Příšovicím a kousek za přejezdem přes dálnici jsme konečně našli nějaké rozkvetlé objekty. Sice to nejsou třešně, ty už odkvetly úplně všude; i další ovocné stromy už jsou víc zelené než kvetoucí. Tak aspoň šeříky! Nádherně to tu voní – tak rychle líbací minizastávka a pak už doháníme králíka a tučňáka.

V Loukově uhýbáme k Loukovci. Na nechráněné cestě mezi poli vítr značně sílí – tak tak, že nás to neodfoukne. Sjíždíme do Koryt a jedeme směrem k Mohelnici, s krátkou zastávkou u Jizery. Podvečerní sluneční paprsky kouzelně dokreslují barevné a voňavé okamžiky.

Z Mohelnice už jedeme přímým směrem do Hradiště. Stromy už mají spoustu listí, místy je tu už zase zelený tunel – tahle cesta patří k mým nejoblíbenějším.

---

Dneska je opět krásně, dokonce už ani moc nefouká. Odpoledne míříme zase někam do přírody; musíme přece aspoň trošku dohnat, co jsme dosud zameškali. Vzduchem se táhne opojná vůně šeříků.
Náš první dnešní cíl je, jak jinak, letadlo u Bakova. Sortiment nabídky se od loňska o něco rozšířil, tak si nejdřív můžeme dát něco na posilněnou. Tučňák hranolky a my ostatní kebab. Navrch studená tečka v podobě točené zmrzliny. Mňam :-).
Naše další trasa vede přes Bakov a Malou Bělou na Klokočku, až ke kapličce u pramene.

Po chvíli odpočinku králík s tučňákem určují další směr jízdy – na Maníkovice, aby mohli pořádat „závody do vrchu“ :-).
Cestou přes Klášter se jim daří nám pořád ujíždět (ale s naším svolením) a doma byli jasně první; my dospěláci se aspoň můžeme nerušeně kochat přírodou. Obloha bez mráčku, teplota jarně přijatelná – něco málo přes 20 stupňů; no paráda. Do Hradiště přijíždíme kousek pod zámkem a zbytek cesty je stejný jako včera.

---

Podle předpovědi se má zítra ochladit a začít pršet. Tak rychle dnes po obědě na cyklovýlet do přírody, užít si sluníčka. Je rozhodnuto, pojedeme na Kost, ale jen ve třech – tučňák chce raději doma odpočívat.
Jedeme přes Dobrou Vodu, Boseň a Kněžmost a je to naprosto pohodová cesta. Teplo tak akorát, nefouká; modro nad hlavou.
Kolem Branžeže značně přibylo cyklistů. Ti co jedou stejným směrem jako my, nás povětšinou všichni předjíždějí. Už jsem se smířila s tím, že největší brzdou naší rodiny jsem já. Jenomže ti, co nás předjíždějí, toho zase cestou určitě moc nenafotí; jedu tak, abych aspoň občas mohla zastavit, když bude něco pěkného k vidění a vyfocení. Nemusím honit kilometry, stačí, že jsem na čerstvém vzduchu a kochám se přírodou. Stejně jsem víc fotograf než cyklista :-).
Kousek před Kostí ještě nezbytná tatranková zastávka na lesní cestě. Za chvíli táhlým sjezdem přijíždíme ke hradu Kost.

Pořizuji pár fotek a žádné dlouhé zdržování, jedeme údolím Plakánek. Na břehu rybníka Obora jakási holčička neúnavně volá: „Vodníku, vylez!“ Po očku sleduji hladinu rybníka – co kdyby náhodou...

Písčitá cesta se místy mění v docela náročný terén, ale zanedlouho už jsme na pevné cestě po níž jedeme až do obce Střehom. Odtud pak dál po cyklostezce. Cesta vede mezi poli a do kopce se klikatí jako had. Na samém vrcholu stoupání se napojujeme na hlavní silnici a teď už jen hledáme příhodné místo na malou zastávku. Poslouží nám k tomu autobusová čekárnička u obce Solec. Moc dobře jsme si to vybrali! Všude kolem jsou rozkvetlé řepkové lány. Proti modré obloze je to něco úžasného.

Z Kněžmosta se králík v rámci bojovky vydal sám domů, že je to víc „dobrodrůžo“; mačka s medvědem přes Valečov – aspoň na maličkou zastávečku. Kolem mých oblíbených topolů si to prosvištíme do Dnebohu, kamenitou a drkotající cestou to vezmeme do Honsobu a po hlavní silnici do Hradiště.

---

Odpoledne se obloha zatahuje, vypadá to na déšť. Počasí se ale nakonec umoudřilo a kolem čtvrté odpoledne už zase svítí sluníčko. Jedeme tentokrát jen ve dvou; takový místní okruh Podolí – Kruhy – Hradec – Březina a sjíždíme k Jizeře.

Po menší pauze pokračujeme směrem na Loukov, ale na okraji lesa uhýbáme doprava, přejedeme koleje a pak pořád rovně, přes Žďár. Na začátku Žehrova odbočujeme doprava; místní cesta má vést ke mlýnu. Za malou chvíli přijíždíme na hráz mezi dvěma rybníky. V tu chvíli sesedáme z kola. Je to tak kouzelné místo, že se tudy nedá jen projet...
Jdeme pěšky a vnímáme tu krásu. Cesta vede po hrázi mezi Horním a Dolním rybníkem. Vody je tolik, že by se už už přelila přes cestu. Koruny stromů jsou prozářené sluncem, větve se sklánějí až k hladině.

Z obou rybníků se ozývají kachny; vzduch vlhce voní. A to měl být jen běžný místní okruh... člověk si ani neuvědomuje, jakou krásu má na dosah! Pomalu přicházíme k malému rybníčku Lápek. Ještě posledních pár fotek a už zase jedeme.

Polní cesta nás dovede do Příhraz, po místní asfaltce pak jedeme kolem Žabakoru až do Březiny; odtud už přímým směrem do Hradiště.

---

Od rána se podivně zatahuje, jako by mělo každou chvíli začít pršet. Už to vypadá, že ani nikam nepojedeme. Až odpoledne nastal obrat. Před čtvrtou hodinou najednou zase svítí sluníčko.

Sedáme na kola a jedeme s tučňákem k Bakovu na zmrzlinu. Nejdřív to vypadá na docela kratičký výlet, ale když už lížeme zmrzlinu (mimochodem – tentokrát měli vanilkovou a pistáciovou), padlo rozhodnutí, vzít to domů tak trošku oklikou. Jedeme směrem na Býčinu, ale hned uhýbáme vlevo na neznačenou lesní cestu. Medvěd coby hlava rodiny má předem nastudovanou mapu, takže ví, kam jedeme. Kolem lesní školky na křižovatku lesních cest;

později se cesta mění na travnatou a lemovanou různými keři. Jedu v jedné z vyjetých kolejí, pořád ve střehu a najednou následuje krátká minizastávka – cesta se napojuje na silnici. Naprosto netuším, kde jsme..., u nedaleké zíďky pojedeme doleva a tam prý už budu vědět. Nevěřím a jedu k zíďce. Odbočuji doleva a najednou mám jasno, už vím, kde jsme! – kousek od obce Zájezdy, kde je takový ten moc hezký kus cesty – nejdřív zeleným tunelem a pak mezi poli.

Tahle moje oblíbená cesta nás dovede až k rybníku Pátek. Pořizuji pár fotek kousek dál od silnice a už zase jedeme. Z hlavní silnice sjíždíme doprava a napojujeme se na cestu, která vede těsně podél dálnice. Kousek před Hradištěm uhýbá a vede tak trošku oklikou k vlakovému nádraží.

Tučňák už odtud jede sám domů, my míříme směrem na Přestavlky za jistým účelem – ulovit první letošní kopretiny. Pak už nejbližší cestou domů, aby kopretiny nezvadly.

---

Po delší době zase nastal čas na cyklovýlet ve dvou. Na kola nasedáme až navečer, kdy mám splněné sobotní povinnosti. Ráda souhlasím s nenáročnou místní trasou. Jedeme směrem na Salabku a ještě kousek směrem na Klášter; na křižovatce pod kopcem odbočujeme na asfaltovou cestu. Na okamžik pozoruji vzduchem poletující chmýří – je ho všude plno. Za chvíli už máme po pravé straně Jizeru a přijíždíme k jezu na Ptýrovci. Chmýří pokrývá celou hladinu.
Po několika schůdkách a po lávce převedeme kola až k samotnému jezu a po maličké půltatrankové pauze jedeme dál – nejdřív podél Jizery, pak ostře vpravo, na most přes Jizeru. Cestu do obce Ptýrovec lemují posečené louky a úžasná vůně sena. O kus dál obdivuji rozkvetlé šípkové keře.

V Braňce odbočujeme vlevo a jedeme po silnici se zánovním asfaltem do Nové Vsi a přes Malou Bělou do Bakova. Objíždíme koupaliště a za hřbitovem zastavujeme – neodolám a jdu fotit vlčí máky. Ke slovu pak přišla druhá polovina tatranky...

Objevili jsme přitom novou alej. Stromová alej Ostrov vznikla loni v říjnu v rámci projektu „Za každé prodané auto v ČR jeden zasazený strom“. Cesta je to tak trochu krkolomná, hrbolatá a samý výmol a louže, ale alej je dost dlouhá. Až malé javory trochu povyrostou, bude to tu překrásné. A my máme další tip na cesty v blízkém okolí.
Ještě jedeme kus cesty mezi poli, pak kolem dalších šípkových keřů a přijíždíme do Veselé. Odtud po hlavní silnici až do Hradiště; jenom s mírnou zajížďkou kaštanovou alejí u nádraží.

---

© Dana Plaňanská - 2009 / GPX trasy jsou zakresleny do mapových podkladů ze služby Mapy.cz