Září 2008

---

Léto ještě neskončilo, už od rána skoro jasné nebe, teploty se blíží těm opravdu letním – čas právě tak na cyklovýlet. Konečně se nám podařilo to, co už dost dlouhou dobu plánujeme: s koly na autě do Jenišovic a po obědě můžeme (celá rodina) vyrazit – směr Roudný a Frýdštejn. Cestou vyhlížíme, kdy se za kopcem objeví známá silueta hradu – kdo ho první uvidí, má bod :-).

Čím blíž k Frýdštejnu, tím větší stoupání; tučňák dokonce i lehce protestuje :-), ale jen chvíli, pak už se stoupání zmírňuje a na Kopaninách bleskově řešíme, kudy pojedeme ten poslední úsek cesty k rozhledně. Musíme si totiž vyzvednout klíč – jedeme po silnici až k Myslivecké chatě, v domku naproti vyzvedneme klíč (na zálohu) a lesní cestou kousek od chaty stoupáme po modré. Po 400 metrech už stojíme u rozhledny...
Ještě trochu informací: rozhledna stojí na kopci 657 metrů nad mořem, je 18 metrů vysoká. Dokončena byla v roce 1894 a v roce 1936 byl vyhlídkový ochoz zastřešen a zasklen. Je postavena z pálených cihel, zakončena cimbuřím; skutečně je to „cihlová kráska“.

Rozhledna je kupodivu odemknutá a nikdo tam není... Ještě zaparkovat a zamknout kola a můžeme nahoru. S králíkem počítáme schody – 79 kovových a 12 dřevěných. Horní plošina je ve tvaru osmiúhelníku; moderní okna se dají všechna otvírat a za nimi je překrásný rozhled do krajiny. Vidíme Trosky, Mužský, Bezděz i Ještěd.

Rozhlednu zamykáme a následuje ještě tatrankové občerstvení. Mezitím dorazili další turisté (mají vlastní klíč) a když připočítám ty, které jsme potkali cestou, přijde mi, že dnes tudy projde docela dost lidí na to, jak je v některých zdrojích uvedeno, že je tu nízká návštěvnost. Určitě se o to dnes zasloužilo krásné počasí. Nasedáme na kola a jedeme vrátit klíč a koupit si pohledy.

Dál pokračujeme kousek po silnici směrem zpět a pak po modré – mírné klesání mezi stromy a pak se najednou na chvíli otevře překrásný výhled...

Kamenitá cesta klesá místy docela prudce a najednou máme po pravé ruce rozlehlou stráň a dole na konci cestičky nás očekává hrad Frýdštejn.
Z těsné blízkosti se zdá daleko mohutnější; jeho hlavní válcová věž se hrdě tyčí k mrakům. Však je to také jeden z mála hradů, které Žižka nedobyl... Hrad byl vybudován v první polovině 14. století na malé pískovcové skále a pro svoji obranyschopnost beze zbytku využíval nepřístupnost terénu. Má dvě válcovité věže, ale z dálky je viditelná jen jedna. Místnosti spodního patra hradu jsou vytesány do skály a celý hrad je obehnán kamennými hradbami. Původně měl obrannou, strategickou a signalizační funkci (signály bylo možné vidět až do Prahy).

S králíkem a tučňákem stoupáme k hlavnímu vchodu – hlavě rodiny se dovnitř nechtělo, že počká venku na lavičce a bude dohlížet na kola. To ale ještě netušil, že tam budeme hodinu! No není divu, když ta naše „zvěř“ musí projít všechny cestičky, prolézt všechny skalní místnosti, vystoupat až nahoru na věž a shora zamávat medvědovi...

Pak ještě sestoupat po schodech na nejnižší prostranství hradu pod druhou válcovou věž. Projít všechna místečka, všude vylézt, ještě přitom stihnout blbnout, nechat se fotit, počítat všechny schody a na zakoupeném pohledu kontrolovat jako v itineráři, kde právě jsme :-).

Pro počtáře: ke vstupu do hradu vede 37 schodů, na věž je to 38 dřevěných schodů a 38 točitých a dalších 41 točitých schodů uvnitř věže. Pro přístup na spodní prostranství hradu slouží 40 kamenných schodů a 37 dřevěných. Plus ještě další skupinky schodů, které se nacházejí po celém areálu hradu.

Hrad opouštíme se zavírací hodinou, Bylo to krásné, překrásné... Ani jsme to moc neschytali, ale dneska už nic jiného nestihneme.
Zpátky jedeme přes Marjánku; silnice vede skoro pořád z kopečka – v Jenišovicích jsme za chvilku a na návsi nás čeká ještě zmrzlinová zastávka.

---

V návaznosti na minulý týden jsme naplánovali další cyklovýlet – pořád mě láká hrad Vranov... Navzdory předpovědi počasí zas až tak velké chladno není. Sluníčko se docela snaží :-), modrá obloha a docela slušná viditelnost do dálky.
Po obědě jedeme autem do Turnova a z parkoviště u autobusového nádraží se vydáváme podél Jizery do Dolánek a odtud po modré Vazoveckým údolím. Králík s tučňákem tak spěchali napřed, že si ani nevšimli, že projeli kolem pstruží farmy. To my dospěláci jedeme pomaleji, kocháme se krásnou přírodou a chytáme hřejivé sluneční paprsky. Však je také celé údolí zalité sluncem! Jsme mile překvapeni, jaký je tu krásný hladký asfaltový povrch; stoupáme mírně do kopce, ale je to moc příjemná projížďka.

Za chvíli přijíždíme k rekreační chatě Bartošova pec. U přírodního jezírka následuje tatranková zastávka a pak také nezbytná obhlídka ústí jeskyně odkud vyvěrá pramen Vazoveckého potoka. Jeskyně je součástí Ondříkovického pseudokrasového systému; dlouho se myslelo, že je dlouhá asi 25 metrů, ale novější průzkumy ukázaly, že je mnohem delší (asi 230 metrů). Před jeskyní kdysi stávala Bartošova sklářská huť – odtud má tedy celé místo své pojmenování. Když sklárna zanikla, byl nedaleko postaven mlýn, který později sloužil jako brusírna skla.

Od Bartšovy pece pokračujeme pořád do kopce až do Ondříkovic, pak přes Roudný do Voděrad. K modré značce se připojuje i červená a my se postupně blížíme k hradu Frýdštejn. Z téhle strany vypadá moc hezky; krásně se ukazují jeho jednotlivé části rozmístěné na skalních výběžcích...

Jedeme až k samotnému hradu – nelze odolat, tentokrát jdeme dovnitř všichni čtyři :-). Aspoň můžu pořídit několik fotek, které mi od minule chybí k systematickému zmapování. Slibuji, že budu zdržovat focením jen minimálně. Nakonec bylo těch fotek přece jen o něco víc, ale i tak stíháme v pohodě.

Venku před hradem ještě nezbytné posilnění a pokračujeme dál k Vranovu. Jenomže nastalo něco, s čím jsme nepočítali – cyklisté tudy nesmí! Tak tedy aktuální změna, jedeme zpátky od hradu do obce a serpentinami sjíždíme po silnici k Malé Skále. Po levé ruce se najednou objevuje pískovcový blok skalního hradu Vranov (Pantheon) i letohrádek v podobě kaple. Aktuálně měníme další trasu: na Vranov dneska zase nedojde :-(. Nakonec vypouštíme i Suché skály. Přece jen je docela chladno a králík se těší do tepla.

Z Malé Skály jedeme tichým údolím do Rakous a pak už následuje jedno z posledních dnešních stoupání a sjezd k Zrcadlové koze. Odtud jedeme podél Jizery až do Dolánek.
Všechna zeleň na březích Jizery se koupe ve zlaté záři podvečerního slunce... Nádhera!

Po očku sleduji tu krásu a ani se neodvažuji každou chvíli zastavovat k focení. Přijíždíme k můstku, kde se z hlavního toku odděluje náhon Malá Jizera; pokračujeme dál po jeho pravém břehu; hladina je tady pěkně vysoko, hnedle na úrovni cesty. V jednom místě je hladká asfaltová cesta těsně obklopena zleva i zprava Jizerou... Kouzelné místečko...

Tahle nádherná a klidná cesta vede podél Malé Jizery až do Turnova; končí Na lukách u autobusového nádraží – na parkovišti máme auto – kola na střechu a jedeme k Hradišti.

---

Po dvou týdnech chladného a nevlídného podzimu je tu nádherný modrý den. Na třetí pokus nám to už musí vyjít – přece výlet na hrad Vranov!
Po obědě vyrážíme – z Jenišovic a pro jistotu autem. Místo králíka a tučňáka jsme vzali jejich tetu a strejdu. Auto necháváme na Malé Skále. Těsně před dojezdem jsme zahlédli (až někde u nebes) lávku, kudy půjdeme na skalní vyhlídku. No představa víc než lákavá... (fotka vlevo tedy nic moc, ale ta lávka je senzační).
Po červené stoupáme lesní cestou vzhůru. Tahle cesta je pouze pro pěší, však je tu také spousta terénních schodů.

Jako první míříme ke skalní vyhlídce, kterou jsme viděli už ze silnice. Vyhlídka se jmenuje Zahrádka a leží 60 metrů nad hladinou Jizery. Jdeme cestou necestou, mezi kameny, přes jehličí, po kamenném schodišti dolů a pak už jen kousíček cesty... najednou se skály rozestoupí a jsme na vyhlídce. Ti, kteří došli až sem, jsou odměněni překrásným výhledem na Malou Skálu a daleké okolí. Přímo naproti vidíme nezbytnou siluetu Suchých skal, pod námi Jizera s tisíci drobných vlnek a všude kolem nespoutaný prostor... Nádhera.

Sotva se pokocháme výhledem, pokračujeme dál ke hradu. Pod skalní stěnou míjíme hradní studnu obehnanou mřížemi. Po kamenných schodech vystoupáme ke vstupní bráně; ocitáme se na nádvoří a před námi je opět ten skvělý výhled na celé údolí.

Po pravé ruce máme vchod do skalního hradu, po levé ruce kapli vystupující ze skály. Tady si zakoupíme vstupenky, dostaneme klíč a informační text a hurá do hradu...

...po schodech nahoru, projít úzkou braničkou – zajisté slouží jako měrka :-), kdo tudy projde, má jistotu, že projde i uvnitř hradu mezi skalními výstupky. Ještě braničku za sebou zamknout a můžeme procházet plánovanou trasu s očíslovanými zastávkami.

Teď trochu z historie: strážní hrad Vranov byl vybudován v první polovině 15. století na skupině pískovcových skalisek, jejichž stěny spadají téměř svisle do údolí Jizery. Obytné budovy byly dřevěné; zachovala se pouze sklepení vytesaná ve skále. Počátkem 19. století, kdy už byl hrad delší dobu pustý, byl do pískovcového skalního masivu vestavěn letohrádek ve tvaru kaple a hrad přestavěn na Pantheon – památník slavných tehdejší doby; bylo tu instalováno množství pomníků a pamětních desek. Dodnes se zachovala Síň tří císařů, pomník Jiřího z Poděbrad a pomník Karla IV.
Délka hradu je téměř 400 metrů a je to tedy nejdelší skalní hrad v Čechách.
V novogotickém letohrádku lze zakoupit občerstvení a o patro výš zhlédnout aktuálně umístěnou výstavu fotek.

Všude, kam oko dohlédne, se začíná vybarvovat listí stromů do kouzelných zlatých odstínů podzimu. Přímo v areálu hradu roste spousta javorů; jejich barvy jsou teď nejvýraznější. Zlaté listí tak máme na dohled i na dosah. V záři slunečních paprsků jsou všechny ty barvy ještě krásnější...

Prohlídkový okruh vede nahoru-dolů po skalních schodištích; procházíme místnostmi vytesanými do skály, vystoupáme na Malou vyhlídku...

...a pak po docela krkolomně vyhlížejícím úzkém kamenném schodišti i na nejvyšší bod pískovcového útesu – na Věž u kříže. Je odtud nádherný rozhled do okolí! Vidíme hrad Frýdštejn a na opačné straně Suché skály.

Najednou se odněkud vyrojil oblak nějakých much či co to bylo za okřídlený hmyz :-). Je jich všude plno, dělají potíže při focení. Ale poletují jen na jednom místě – tady, na téhle vyhlídce. Tak žádné dlouhé zdržování a rychle pryč odsud. Ještě poslední úsek prohlídkové trasy; v jednom místě se skály svažují k sobě tak blízko, že někteří jednici mají problém tudy vůbec projít. To naštěstí není můj případ...

Celý areál skalního hradu jsme prošli. Nasáli jsme báječnou atmosféru nastávajícího podzimu prozářeného sluncem...
Ještě navštívit v kapli výstavu fotek z Jadranu.

Na zpáteční cestě autem projíždíme přes Záborčí. Je to taková zlatá tečka dne. Byl to ale super výlet – Vranov naprosto nezklamal – i díky skvělému slunečnému počasí to byl fantastický zážitek.

---

Od rána je krásný den – babí léto jako vyšité :-). Po obědě vyrážíme s celou rodinou na cyklovýlet. Jedeme přes Klášter, pak směrem na Maníkovice a dál po hlavní až do Nové Vsi u Bakova a na Malou Bělou. Před kamenným mostem uhýbáme doprava; u Podhradí konečně zastavujeme na tatrankovou a picí zastávku. Pak už jedeme podél Jizery do Dalešic a Debře.
Podzim už se opravdu hlásí: některé stromy se přebarvují do teplých podzimních odstínů...

Hned za mostem odbočujeme na Josefův Důl; čeká nás stoupání do slušného kopce a tlačení kol nás nemine. Ale nevadí – těsně pod vrcholem registruji jeden překrásně vybarvený javor – jeho zlaté listy proti blankytně modré obloze přímo září. Doslova zlatá záplava...
Za chvíli už projíždíme přes Bradlec a najednou se před námi otevírá krásný pohled: mírně v dálce, ale přesto jako na dlani, leží Zvířetice – jasná dominanta v okolní krajině. Mezi vybarvujícími se stromy vypadá naprosto špičkově.
Čeká nás dlouhý táhlý sjezd a vyjíždíme v Chudoplesích.

Odtud je to jen kousek do Bakova – a kde jsme asi tak skončili? No jasně, na zmrzlině! Dost možná byla letos poslední... Tentokrát byla vanilkovo-meruňková a byla jako vždy výborná. Zpátky jedeme po hlavní silnici do Hradiště. Králík s tučňákem vyrazili s naším svolením napřed a měli velkou radost, že jsou mimo dohled a hlavně, že jsou rychlejší. Však jsme jim taky nechali náskok čtyř fotek :-).

---

© Dana Plaňanská - 2008 / GPX trasy jsou zakresleny do mapových podkladů ze služby Mapy.cz