Astrofoto

---

V noci mělo nastat výrazné polostínové zatmění Měsíce; začátek půl hodiny před půlnocí, konec v sobotu ve čtyři ráno. Očima pozorovatelná fáze měla být v 1:20 - 2:10; maximální fáze zatmění v 1:44. Takzvaný sněžný úplněk měl mít čepici z polostínu.
Ocelově šedivá a dokonale zatažená obloha znamená, že z tohoto úkazu nebude vidět vůbec nic :-(

---

V době východu Měsíce se už ale jednalo jen o zatmění částečné. Měsíc vyšel v 16:01, 3 minuty po skončení úplného zatmění. V mém pozorovacím místě v Jenišovicích se Měsíc musel dostat ještě nad hranici husté oblačnosti – poprvé vykouknul v 17:20 a to byl pár minut už jen v polostínové fázi. Jen co se dostal nad mraky, na chvíli se usadil v koruně stromu a pak už vystoupal výš na oblohu a odháněl od sebe rychle letící oblačnost.
Tohle pozorování jsem si opravdu užila, trvalo sice jen krátce, o to bylo ale kouzelnější.

Po našem pozdním návratu do Hradiště se Měsíc z jasné oblohy usmíval, jako by se nic zvláštního nedělo; však už byl víc než hodinu za polostínovou fází.

---

Chystalo se velkolepé zatmění – Měsíc měl projít přímo středem zemského stínu. Nad jihovýchodní obzor měl vyjít krátce po deváté večer, již značně zatměný. Úplné zatmění mělo nastat ve 21:22 a mělo trvat nezvykle dlouho: hodinu a 40 minut. Maximální fáze zatmění ve 22:13 a konec úplného zatmění ve 23:03. Ještě pár minut po půlnoci měl být pozorovatelný polostín.
Nízko se pohybující mraky ale zahalily celou tu podívanou neproniknutelnou clonou. Jen jednu chvíli to vypadalo docela nadějně, ale nakonec se Měsíc neukázal ani na chvilku. Až když bylo po všem – něco po třetí hodině – nebe se vyjasnilo; Měsíc se oděl do průsvitného závoje a rychle letící oblaka vytvořila zvláštní mystickou atmosféru.

---

Měsíc se v 19:10 ocitnul v úplňku a o necelou hodinu později prošel přízemím (necelých 357 tisíc kilometrů). Je to největší měsíční úplněk od března 1993; tenkrát jsem ho určitě neviděla, zato dnes je nádherný! Po několika dnech dešťů a nevlídného počasí je obloha bez mráčku a světla nebeská se topí v měsíční záři.

---

Ještě večer před zatměním váhám, zda zůstat doma za účelem pozorování a fotodokumentace. Ráno je ale rozhodnuto: obloha je dokonale zatažená nepropustnou mlhou. Ale i tak si beru s sebou do práce svého věrného přítele – co kdyby náhodou...

Zatmění má začít asi v 8:00 – nebe je dokonale zamlženo. Snad jen náznakem se dá tušit, kterým směrem je Slunce.
Maximální fáze zatmění (skoro 80 %) nastává v 9:25 – pořád nic. V 9:30 se stal zázrak :-). Nebe se smilovalo a na malou chviličku rozhrnulo mlhovou oponu. Celé to trvalo asi tři minuty. Přes mlhavou oblačnost Slunce září zvláštním bílým světlem. Jasnou výhodou je to, že pro pozorování přes mlhu není potřeba žádný ochranný filtr. I takhle krátká chvíle mi stačila k ulovení cenného záběru.
Konec podívané... a nebe se zase zatáhlo.

Po necelé půlhodině máme jako bonus možnost pozorovat zatmění vlastně až do konce (do 10:50).

Jak se postupně odkrýval sluneční disk, nabývala záře na intenzitě a nakonec přišel ke slovu i můj disketový filtr.
Bylo to nečekaně úspěšné pozorování!

---

Ze zatmění měla být vidět jen jeho počáteční část (zhruba od 7:30 do 8:00), pak už bude Měsíc schovaný pod obzorem. V tuhle dobu právě svítá; naneštěstí zatmění vychází na úterý, budu v práci, odkud bych moc dobrý rozhled na severozápad neměla. Bylo zataženo už několik dnů předem a předpověď dávala jen minimální šanci na pozorování.
Nakonec bylo opravdu zataženo a neviděl nikdo nic...

---

Už od rána se dalo předpokládat, jak to dopadne: je dokonale zataženo, občas drobně prší. Maximální zatmění (8% plochy) mělo nastat ve 20:22... Kromě velké oblačnosti a kapek deště nebylo vidět vůbec nic :-(.
Až po půlnoci Měsíc nesměle vykouknul zpoza mračné záclonky, ale jen na chviličku; jen co se podíval, co to občas osvětluje nebe – a zase se schoval.

---

Aby zase nebylo všechno moc jednoduché – od rána prší.
Kolem půl deváté večer už sice neprší, ale pořád je zataženo. Ve 23:10 se oblačnost začíná lehounce protrhávat, Měsíc ale není vidět ani náhodou. Nic se nezměnilo ani po půl druhé v noci, jen větší nasvícení oblaků dává tušit, kde asi Měsíc může být...
Nejhorší ale je to, že druhý den dopoledne už zase svítí sluníčko. Tentokrát to tedy jen o kousíček nevyšlo :-(.

---

Přiznávám, že kvůli zatmění jsem dokonce posunula termín dovolené, abych tuto událost mohla v klidu pozorovat doma...
...a vyplatilo se. Počasí vyšlo dokonale! Už od minulé soboty bylo skoro jasno a tropické teploty, jen ve středu kolem poledne sprchlo.
Dnes od rána nebe bez jediného mráčku – snad je to náhradou za předchozí nepozorovatelná zatmění.
Naprostý pozorovatelský ráj... Takhle by to mohlo být pokaždé!

Tentokrát fotím přes pozorovací brýle, které mám schované od zatmění v roce 1999. Šlo jen o to, správně je přichytit na foťák pomocí lepenky. Několikrát jsem je ale sundala, abychom si s nimi mohli užít i bezprostřední pozorování Slunce, „tváří v tvář“. Slunce se zdá takhle daleko menší (když není přiblížené), ale zážitek nezkreslený objektivem je nesrovnatelně silnější.

---

Ještě navečer to vypadalo docela slibně, pak se ale zatáhlo úplně a ve dvě v noci začalo dokonce pršet. V té chvíli bylo jasné, že tentokrát z pozorování zatmění nebude nic :-(.

---

Počasí se tedy nevydařilo; celou noc bylo zataženo. Takže snad příště...

---

Málem jsem ho prošvihla, nějak mi to prostě uteklo. Shodou okolností jsem ale náhodou byla venku v době, kdy to právě začínalo, takže nakonec jsem přece jen nějaké fotky pořídila.

---

Vzala jsem si v práci dovolenou, abych mohla v klidu fotit, ale dopoledne to na obloze moc dobře nevypadalo. Teprve v okamžiku, kdy jsem při obědě na stole uviděla stín, mi blesklo hlavou: přece jen něco vidět bude! Připravila jsem potřebnou techniku a pak už šlo jen o trpělivé vyčkávání na ten správný okamžik, až se mraky trochu rezestoupí...

Počáteční fáze zatmění mi tedy unikla, ale to nevadí; jsem ráda, že jsem mohla vidět a zachytit aspoň něco. Docela slušný adrenalin představovala skutečnost, že přes sluneční disk neustále přecházely mraky, takže každá fotka potřebovala úplně odlišné nastavení. Jako filtr mi posloužila 5,25'' disketa (proto je nebe na fotkách červené); někdy stačila jen jedna vrstva, jindy dvě, podle toho, jak se měnila prostupnost mraků. Focení i samotné pozorování byla paráda; naprosto skvělý zážitek.

---

Vyfotila jsem Měsíc, i když nebylo žádné zatmění. Zato byl nádherný úplněk...

---

© Dana Plaňanská - poslední aktualizace 10.02.2017